Martinismus

Snaha poznat sebe sama, jací jsme, vyžaduje mnoho práce
ale musíme usilovat i o takové poznání sebe sama, jakými bychom měli být.
Tyto dvě disciplíny jsou spojeny a je třeba se jim věnovat neustále,
na tyto navazuje třetí disciplína, jež je bezpochyby nejobtížnější...
Spočívá v tom, že jakmile rozpoznáme, jací bychom měli být
musíme vytrvale pracovat na tom, abychom se takovými i stali...

 

7 principů Huna filozofie

Huna aneb hawaiské filozofické učení, jež se nejvíce podobá egyptské spiritualitě. Pro zajímavost uvádím 'jen' 7 principů, zbytek si může každý zájemce dohledat.

IKE - Svět vnímáš takový, jaký si myslíš, že je
KALA - neexistují žádné hranice, jen ty, které si sám stanovíš
MAKIA - energie proudí tam, kam je směřována pozornost
MANAWA - ' Teď ' je jediný moment, ve kterém je síla
ALOHA - milovat znamená být šťastný
MANA - veškerá síla pochází zevnitř!
PONO - účinnost je mírou pravdivosti

Snář

Ať už mluvíme o řeckých filozofech, mysticích, gnosticích nebo kabalistech - všichni zmínění přikládali snům velký význam. Proto aby se vám však zdály sny nemusíte být gnostik ani kabalista - sny se týkají nás všech a promlouvají ke každému z nás, ač jsou lidé, kteří je považují za bezcenné výplody fantazie. Sny nás mohou varovat/informovat před blízkou i dalekou budoucností, předávat nám důležitá sdělení, ale také třeba jen reflektovat vlastní činy a ne/pod/vědomí. Některé sny jsou jako předepsané scénáře, jiné můžeme silou vůle (ducha) ovládat či ovlivňovat, viz. článek o lucidním snění. Tak či onak nový Aeon přináší zvýšený zájem lidstva nejen o sny, ale duchovní záležitosti celkově. V tomto kontextu jsem se rozhodl publikovat odkaz na - dle mého názoru - jeden z nejlepších dostupných snářů. Z počátku může být těžko srozumitelný, ale narozdíl od tradičních snářů se tento orientuje na lidské sebepoznání. O jeho důležitosti není třeba referovat...
(Všechny sny jsou aktem sebepoznání, ale tento vyloženě pracuje v onom kontextu).

NA SNÁŘ PŘEJDETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK

 

Jak ovládnout své sny? (lucidní snění)

 Naprostá většina lidí má obrovské možnosti v oblasti myšlení, mnohem větší než obvykle tušíme; ty pravé okolnosti potřebné k jejich probuzení však vyvstávají tak zřídka, že naprostá většina zemře, aniž si uvědomí víc než zlomek svých schopností. 

Učíme se lucidně snít

Tak jako vědomé myšlení je i lucidní snění schopností, kterou je možné získat a rozvíjet cvičením. Může se každý naučit lucidně snít? Vyžaduje to nějaký zvláštní talent vlastní pouze několika šťastlivcům, anebo je snad dokonce tato pozoruhodná schopnost jen jakýmsi nepolapitelným zázrakem lidského mozku? Odpověď na tuto otázku je stejná jako na otázku, zda se každý může naučit mluvit.

Dle mého názoru existují pro učení se lucidnímu snění dva základní předpoklady: motivace a dobrá schopnost vybavovat si sny.

Mít lucidní sen a po probuzení o tom vědět samozřejmě vyžaduje sen nezapomenout. Čím častěji si pamatujete sny a čím jasnější a detailnější vaše vzpomínky jsou, tím větší je šance, že sny, které si zapamatujete, budou lucidní. Čím lépe znáte svoje sny, tím snadněji je rozpoznáte jakožto sny ve chvíli, kdy se odehrávají.

Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro nezapomínání snů je motivace. Ten, kdo si sny pamatovat nechce, si je asi těžko začne vybavovat. Mnoha lidem stačí jenom si před spaním připomenout, že si chtějí sen zapamatovat. Jedním z účinných způsobů, jak tento záměr posílit, je mít u postele zápisník a zaznamenávat do něj vše, co si ze svých snů po probuzení vybavíte. Čím víc snů si zapíšete, tím víc si jich budete vybavovat.

Spolehlivou metodou k zapamatování snů je naučit se položit si každé ráno otázku: „O čem se mi právě zdálo?“ Musí to být vaše první myšlenka po probuzení, jinak sen nebo jeho část záhy díky vlivu ostatní nesouvisejících myšlenek zapomenete. Nesmíte se vzdát příliš brzo. Pokud si zprvu nic nevybavíte, jen trpělivě vytrvejte ve své snaze, nehýbejte se a na nic jiného nemyslete, a útržky snu se vám ve většině případů začnou kousek po kousku vracet.

Řekněme tedy, že už si sny pamatujete tak často, abyste si dokázali zřetelně uvědomovat, jak málo jste v nich lucidní. Mít lucidní sen je pro vás jako najít na ulici peníze - dochází k tomu sice velmi zřídka, ale stojí to vážně za to. Rozvíjet schopnost lucidně snít pak dle této analogie znamená věnovat svůj čas něčemu, čím si peníze sami vyděláte.

Možná přemýšlíte, zda je možné naučit se lucidně snít dle vlastní vůle, kdykoli chcete. Mně má vlastní zkušenost ukázala, že to možné je. Že mi to trvalo dva a půl roku, bylo nejspíš proto, že mě nikdo neučil, jak na to. Vzhledem k tomu, že jsem zezačátku neměl zrovna jasnou představu, co vlastně dělám, promrhal jsem mnoho času a úsilí zbytečnostmi. Věřím, že s pomocí techniky, kterou jsem nakonec objevil, by měl každý, kdo je dostatečně motivovaný, být schopen naučit se lucidně snít, a to za zlomek doby, kterou jsem tím strávil já.

Mnemotechnická indukce

Mnemotechnická indukce lucidních snů (zkratka MILD) je metoda, která není založena na ničem složitějším nebo tajemnějším než na naší prosté schopnosti vybavit si, že jsme si předsevzali provádět nějakou činnost. Obvykle si za tímto účelem své plány zapisujeme do diáře, ale je tu i možnost, vytvořit si v mysli most mezi tím, co chceme provádět, a okolnostmi, za kterých to provádět chceme. Tento most lze velmi účinně podepřít mnemotechnickou pomůckou. Řekneme: si: „Až se stane to a to, vzpomenu si, že chci dělat to a to.“ Tedy například: „Až půjdu kolem nějaké banky, vzpomenu si, že chci vybrat peníze.“ V případě snů používám tuto verbalizaci: „Až budu příště zase snít, vzpomenu si, že chci poznat, že je to sen.“ Při technice MILD postupujete takto:

1) Brzy ráno, když se spontánně probudíte, projděte si sen, který se vám právě zdál, abyste si ho dobře zapamatovali.

2) Pak, jak opět usínáte, řekněte si: „Až budu zase snít, vzpomenu si, že chci poznat, že jsem ve snu.“

3) Vybavte si sami sebe ve snu, který se vám před probuzením zdál, tentokrát si ale představte, že jste si uvědomili, že jde o sen.

 4) Opakujte bod 2) a 3), dokud necítíte, že váš záměr je dostatečně pevný nebo dokud neusnete.

Pokud vše půjde, jak má, po chvíli se objevíte ve snu (který nemusí připomínat ten, v němž jste si sebe představovali) a budete lucidní. Princip je stejný, jako když se naučíte probouzet se v určitou konkrétní hodinu a usínáte s jistotou, že tomu tak bude. Schopnost probouzet se uvnitř snů lze brát jako určité vylepšení této schopnosti probouzet se ze snů.

* * *

V současnosti již existuje několik technik, které by v budoucnu mohly být využívány k navození lucidních snů. Jednou z nich je hypnóza. Autosugesce čili příkaz, který si sami dáme, je také určitou formou hypnózy a tvoří součást mnemotechnické indukce. Mnoho lidí ji jako techniku k vyvolání lucidních snů shledalo přinejmenším částečně účinnou.

Praktické využití lucidních snů

Ačkoli se zatím ještě stále pohybujeme především v rovině spekulací, naše práce na Stanfordově univerzitě i výsledky ostatních průzkumníků lucidity naznačují, že lucidní snění se nakonec může stát našim pomocníkem v mnoha rozličných oblastech. V současné chvíli si dovedu představit zhruba čtyři: vědecký výzkum; zdraví a vnitřní růst; řešení tvůrčích problémů, pomoc při rozhodování se a předjímání budoucích událostí; realizování našich tužeb a zábava.

Všechny tyto možnosti využití lucidního snění jsou příklady tvůrčího, tvořivého jednání, kreativity. Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, že základní výhodou, kterou s sebou jasné vědomí přináší - jak ve spánku, tak i v bdění - je právě možnost pružného, nezautomatizovaného jednání. Elmer a Alyce Greenovi, výzkumníci na poli biofeedbacku, uvádějí:

Stále více se ukazuje, že léčení a kreativita jsou dva různé kousky jedné a té samé skládanky. Svámi Ráma i Jack Schwarz, západní súfijec, se kterým jsme nedávno měli možnost spolupracovat, zastávají názor, že ve stavu hlubokého zasnění se je možné vlastní silou podpořit proces uzdravování…

Využívání snů k léčení bylo ve starověku široce rozšířené. Nemocní usínali v chrámech k tomu určených a doufali ve sny, které je vyléčí nebo alespoň odhalí příčinu jejich nemocí a ukážou, kde hledat lék. Zmiňuji se o tom proto, abychom si připomněli, že léčení s pomocí lucidního snění je zčásti stará a zčásti nová myšlenka.

Noční můry a úzkosti: Abychom si ukázali, jak může lucidita snícímu pomoci vypořádat se s úzkost vyvolávajícími situacemi, zamysleme se nad následující analogií. Nelucidně snící je jako malé dítě, které se bojí tmy. Dítě skutečně věří, že někde tam ve tmě jsou zlé příšery. Lucidně snící by pak mohl být jako trošku starší dítě, které se sice stále ještě bojí tmy, ale už ví, že příšery neexistují Tohle dítě se možná bojí, ale ví, že ve skutečnosti není nic, čeho by se mělo bát, a může se pokusit svůj strach překonat. Stejné je tomu s lucidně snícím dospělým člověkem. 

Když tedy ve snech prožíváme úzkost, nejadaptivnější reakcí je uvědomit si, že jde o sen, a postavit se situaci kreativním způsobem. Ve skutečnosti úzkost skutečně často vede ke spontánním lucidním snům. Vlastně bychom měli teoreticky vždy na úzkost ve snech reagovat luciditou, pokud jsme poučeni o možnosti takového řešení.

 V jednom lucidním snu se mi podařilo využít symbolické transformace. Vracel jsem se z dlouhého putování a se spacákem a oblečením svázaným v raneček jsem kráčel po ulici, když přede mnou zabrzdilo taxi a zatarasilo mi cestu. Dva muži zůstali v autě a jeden vystoupil a chystal se mě okrást a zbít. Najednou jsem si uvědomil, že jsem ve snu a okamžitě se na ně vrhl, naházel je na jednu hromadu a zapálil. Do jejich popela jsem zasadil květiny a probudil se naplněný pulsující energií.

Zvolil jsem aktivní přístup a s použitím očišťujícího symbolu ohně transformoval negativní obraz násilníků v pozitivní obraz květin. Tento sen považuji za léčivý proto, že po probuzení jsem se cítil dobře. A lupiči? Tak nějak jsem cítil, že jako květiny budou šťastnější. Tento lucidní sen je příkladem důležitého psychoterapeutického principu: pro vyřešení vnitřních konfliktů není nezbytné sen interpretovat. V mnoha případech mohou být konflikty vyřešeny symbolicky přímo ve snu samotném.

* * *

Klíč k nepředstavitelné moci leží dnes na dosah celé pozemské populace. Jsem přesvědčen, že další krok, který lidstvo posune vpřed, nebude vykonán v továrnách s pomocí technologií, ale v nočních výpravách snílků. Přemýšlejte o možnostech, které se nám nabízejí. Erotické splynutí nebývalé intenzity s nejpřitažlivější ženou, jakou si dokážete představit. Výlet do ostrovního ráje, kde vám inteligentní domorodci zpěvem podávají odpovědi na všechny otázky vašeho každodenního života.

Během jediné noci můžete filosofovat s Aristotelem, žertovat s nějakou velkou populární hvězdou, radit se o investicích s bankovním specialistou apod. i kdyby schopnost ovládat sny byla jen vzdálenou teoretickou možností, stojí rozhodně za to o ni usilovat. Tělesné potěšení, moudrost, emocionální vyrovnanost, mimosmyslové vnímání nebo třeba i horký tip na sedmý dostih v Belmontu - ať už si za svůj cíl zvolíte cokoli, odpověď na vás může čekat hned za branami spánku.“

LaBerge, Stephen, PhD. v knize
LUCIDNÍ SNĚNÍ

zdroj: http://medium.mysteria.cz/text_scr/2007_7_jak.htm

Vztahy - zrcadlo nás samých aneb lekce sebepoznání

Vztahy představují příležitost poznat se ze všech úhlů. Každý člověk včetně kolegů v práci, spolužáků a životních druhů nám ukazuje něco o nás samých, ať se to týká zklamané důvěry či zoufalé snahy zaplnit prázdnotu. Budeme-li dost moudří, abychom rozpoznali sdělovaná poselství, odhalíme postoje, kvůli nimž trpíme a dostaneme tak klíč k jejich změně a tím ke změně našich vztahů a kvality našeho života.


Dnes více než 50% lidí otevřeně přiznává, že ve svých vztazích nejsou šťastni, ani spokojeni. A pak jsou ti, co to nepřiznají. Ani veřejně, ani sobě. Situacemi, do kterých se v této rychlé době plné změn dostáváme (krize, rozchody, ztráta zaměstnání, nemoci, problémy v rodině), jsme vyzýváni k přehodnocování našich postojů k životu, k situacím, ve kterých se nacházíme, k našim vztahům a hlavně k sobě samým.

Abychom mohli pochopit, jak vztahy fungují a tím je změnit tak, abychom se cítili dobře, je důležité otevřít naši mysl a dovolit si změnit naše pohledy. Prvním předpokladem proto je přijmutí toho, že změna je tím nejpřirozenějším projevem života. Změna je pohyb a pohyb je život. To, co nás může paralyzovat a tím náš pohyb životem stagnovat, tudíž „nežít“, je strach. Strach z nového, z neznámého. Strach ze ztráty hypotetických jistot, ze ztráty své „vybudované osobnosti“ i ze ztráty toho, co víme, že pro nás není dobré, ale přesto se toho držíme.. (např. našeho systému názorů)

 
Změnit své vztahy a své životy je o mnoho jednodušší, levnější a rychlejší, než postavit dům, než vystudovat vysokou školu i než se naučit cizí jazyk. Jediné, co potřebujeme, je změnu si dovolit. Umožnit si ji tím, že si vytvoříme prostor, kde začneme vnímat sami sebe – vnímat jak se cítíme v konkrétních situacích a sami se sebou a začneme nacházet souvislosti mezi našim vnitřním stavem a tím, co se děje v našem vnějším životě. Vztahy představují příležitost poznat se ze všech úhlů.

Každý člověk včetně kolegů v práci, spolužáků a životních druhů nám ukazuje něco o nás samých, ať se to týká zklamané důvěry či zoufalé snahy zaplnit prázdnotu. Budeme-li dost moudří, abychom rozpoznali sdělovaná poselství, odhalíme postoje, kvůli nimž trpíme a dostaneme tak klíč k jejich změně a tím ke změně našich vztahů a kvality našeho života.

I když se nám to v praxi běžného života možná nezdá, své vztahy si vybíráme a tvoříme a to, jak se v nich cítíme, je odrazem toho, jak se cítíme uvnitř sebe samých. To, jak se k nám chovají druzí, vždy odráží náš vztah k sobě samým a naše vnitřní postoje.

Jednoduchým příkladem ze života je například změna kolektivu, ve kterém se nacházíme – přechod do nové školy, do nové práce, nový partnerský vztah… Pokud zažíváme nepříjemné pocity a nezměníme naše postoje a změníme pouze vztahy nebo prostředí, budeme se brzy nacházet ve velmi obdobné situaci, jako předtím. Naopak pokud si uvědomíme a změníme určitý postoj uvnitř v nás, nemusíme často ani změnit vnější prostředí a najednou se cítíme úplně jinak – lépe. Například ti, co nerespektovali náš názor, se o něj najednou zajímají, přestávají se k nám chovat přezíravě atd.
Někdy je změna prostředí, např. pracovního, nutná, i když jsme svůj postoj změnili, ale v novém už se vše odvíjí zcela jinak. Za chvíli máte místo, kde se cítíte dobře. Máte takovou zkušenost?

 
TO, JAK VYPADAJÍ NAŠE VZTAHY, ODRÁŽÍ, JAKÝ JE NÁŠ VZTAH K SOBĚ SAMÝM.
S tímto pochopením se můžeme začít dívat na konkrétní životní události následovně:
Opustil mne někdo? V čem jsem se opustila já sama? Okradl mne někdo? V čem se já sám v mém životě okrádám? Mám pocit, že mi někdo brání v mé tvořivosti? Čím si já sám bráním v tvorbě? Myslím si, že mne partner podvádí? Mám dostatečnou hodnotu pro sebe samotného, myslím si, že má důvod, abych pro něj byl jedinečným? Dluží mi někdo? V čem dlužím sám sobě?

A takto by se dalo pokračovat. A potom hledáme…a většinou nacházíme nečekané souvislosti.
Je při tom velmi důležité si uvědomit, že náš úhel pohledu, kterým vztahy vnímáme, je pro většinu z nás velmi úzký a omezený. Našimi postoji si tvoříme určité zkušenosti a očekáváme, že to funguje všude stejně… Nevědomým vnitřním nastavením, tudíž tím, čemu věříme, si vybíráme nevěrné partnery a většinou se děje to, že to tak mají i naše kamarádky, načež tuto zkušenost zgeneralizujeme tvrzením „všichni muži jsou takoví“… Je známo, že první, co terapeuti hledají u drogově závislého je, jak ho dostat z jeho každodenních vztahů… takový člověk totiž většinou žádné jiné lidi než narkomany a dealery mezi kamarády nemá.

Vnímá svět takovou optikou, dle níž téměř žádní jiní lidé nejsou a pokud jsou, tak jsou nudní a nezajímají ho. A takto to funguje ve všem. Je to právě proto, že to, co vidíme okolo sebe, odráží naše očekávání a naše vnitřní přesvědčení o světě a realitě. Naše zkušenost, která se vytvořila na základě našeho vnitřního přesvědčení, nám potvrzuje, že to tak je, a mi si myslíme, že to nelze změnit, protože svět je prostě takový. Nevidíme ale to, že svět je takový, protože se účastníme na jeho spolutvoření. Pokud tento princip prohlédneme a pochopíme, zjistíme, že si své vztahy můžeme tvořit svobodně mnohem více, než si myslíme.

 
Toto poznání shrnuli naši předkové do učení, které v dnešní době nazýváme Esejská zrcadla vztahů. Ta nám poskytují klíč k rozpoznání a interpretaci vnějších znamení pro náš růst a vývoj směrem k rovnováze, celistvosti a bez těžkých emocionálních zážitků. Mezilidské vztahy je třeba číst pro to, co nám mohou komunikovat; proto by měly být analyzovány spíše „zprávy“ samotné, než jejich obsah. Každý vztah s druhými lidmi (jak známými, tak nám velmi blízkými, tak i s lidmi neznámými) obsahuje poklad cenných informací o nás a o tom, jak se stavíme k světu a k životu. Pokud bychom chtěli banalizovat, pak bychom jazykem pseudo-psychologických testů mohli říct: „Řekni mi, kdo je kolem tebe a já ti řeknu, kdo jsi.“

Učení o zrcadlení vychází ze starých gnostických textů, které popisují, jakým druhem zkušeností člověk ve svém poznání prochází a jak se na ně naučit nahlížet. Je hlubokým a účinným nástrojem sebepoznání i pro terapeutickou práci s jednotlivci i skupinami.

Zrcadla vztahů jsou jedním ze základních kamenů na cestě kompletního chápání lidského aspektu propojujícího tělo, mysl, duši a božský aspekt v člověku. Jsou opravdovou perlou dávné moudrosti a jedním z původních zdrojů současné vědy moderní psychologie. O jejich znovuobjevení se zasloužil americký vědec Gregg Braden a o jejich aplikaci do současné praxe a rozšíření italský lektor a terapeut Silvano Paolucci a šiřitelka metody v Čechách i na Slovensku Jitka Třešňáková.

Zde jsou základní tři zrcadlení našich vztahů:
Zrcadlo přítomného okamžiku
Velmi často to, co se nám ve vztazích nelíbí a co nám způsobuje problémy, pouze odráží naše vlastní vnitřní postoje či chování či případně ukazuje to, co bychom chtěli dělat, ale nedovolíme si to. Pokud nás někdo okrádá, nebo nerespektuje, ukazuje se, že mi sami okrádáme sebe, nebo na nějaké úrovni někde bereme to, co nám nepatří. Pouze to nepovažujeme za špatné.
Příklad:

• Pana Jiřího uráží, že ho v práci nerespektují a hrozí mu vyhazov. Ukáže se, že on ostatní považuje za „omezené a hloupé“ a nechce na daném místě pracovat. Jelikož ale je dle jeho slov „ekonomická krize“, neodváží si výpověď podat.
• Někomu vykradou auto a vezmou pouze jeho oblíbená CD, u kterých relaxuje. Ukáže se, že si již dlouho nedopřál čas si je pustit a doma v klidu relaxovat. Obecně se okrádá o čas pro sebe ve svém životě.
• Šéf v práci nás stále opravuje a nevěří, že se nám něco může podařit bez chyby. Ukáže se, že mi sami máme strach z chyb a nevěříme, že se nám věcí v životě podaří dotáhnout. Také nevěříme druhým a raději vše děláme sami, aby neudělali chybu…

Zrcadlo – odrazy kritických postojů
Toto zrcadlo nám odráží určitou oblast života, kterou kritizujeme, něco co přehnaně odsuzujeme či nedokážeme přijmout. Tím se dostáváme do jasné polarity, která přitahuje svůj protiklad.
Příklad:

• Nikdy bychom nekouřili, ale nedokážeme pochopit, jak to někdo vůbec může dělat, a klademe si otázku, jak lidi mohou být tak hloupí… Stále se nám pak stává, že na zastávce, kde se nesmí kouřit, se kuřák postaví přesně vedle nás, v tramvaji si někdo zapálí, v restauraci přisedne kuřák, který zapáchá tolik, že se nám z jídla dělá špatně a nakonec se zamilujeme do silného kuřáka…

Upozorňuje nás to na to, že na nějaké úrovni opět netvoříme a příliš se zabýváme něčím, co dělají druzí, ale nám to nevyhovuje. Víme, co nechceme, ale možná již tak dobře nevíme, co chceme. Zvyšujeme svoji hodnotu planým moralizováním. Proto stále hledáme důkazy, jak je ten „svět hrozný“ než abychom hledali, jak pozvednout sebe sama a tím i svět. V momentech, kdy provádíme kritiku, se odpojujeme od celku, od Jednoty a vnitřního klidu.

Zrcadlo – to, čeho jsme se vzdali
Přitahují nás nebo silně provokují lidé, kteří dělají něco, co souvisí s naší cestou. To, co nám chybí v životě, čeho jsme se zřekli, vzdali, opustili. Oblasti, ve kterých máme talent, ale bojíme se jim věnovat.
Příklad:

• Rozčiluje nás v televizi zpěvačka, která z našeho pohledu zpívá špatně, ale dovolí si s tím vystupovat před lidmi. Ukáže se, že my sami jsme chtěli být zpěvačkou, ale vzdali jsme to, protože si myslíme, že to není v našem životě možné. Raději nezpíváme nikdy.

Opakem může být, že se zamilujeme do člověka, který se věnuje něčemu, co nás fascinuje. Může být dobré takové vztahy rozvíjet, ale důležité je rozpoznat i to, že nás přitahuje to, co umí a začít to dělat také… jinak hrozí problémy.



zdroj: http://eldhwen.wordpress.com/2013/07/28/klic-pro-zmenu-nasich-vztahu-aneb-vztahy-si-tvorime-sami-jako-vsechno-ostatni/