pátek 6. června 2014

Pythagorejci - zlaté verše



OČISTA

Buď dobrý syn i bratr, řádný otec, druh milý.
Tvým přítelem jen člověk ctnostný by měl se stát,
Z něho prospěch můžeš mít, když rad jeho budeš dbát,
Kvůli nicotnosti nikdy se s ním nerozhádej.
Že k příčinám následky se váží, na paměti měj
Víš, že nejpřísnější zákony tak stanovily.
Tvým posláním je bít se a v sobě překonat
Ty bujné a nezkrotně se vzpínající vášně.
Střízlivost si udržet a hněvu se vyhýbat,
Nic zlého nepovolovat doma či veřejně,
Nadevše ale sebe sama si považovat!
Nepromluv ani nejednej náhle a bez rozmyslu.
Věz, že to čeho snadno nabyl jsi ztrácí smyslu,
Když smrt, která bohatství či slávu neuznává
Se dostaví, jak všem lidem nakonec se stává.
Pokud tě těžké rány potkají znenadání,
Proč Osud tak učinil přemýšlej bez ustání,
Zda jinou cestou se dát až dojdeš na rozhraní,
Vždyť víš, že moudrého bohové vždycky chrání.

Tak jak jedni pravdu, ti druzí lež rádi mají,
Filozof s rozvážností schvaluje či zamítá,
Když bludy vládnou, odstoupí, počká na okraji,
Dokud nevidí, že světlo pravdy již prosvítá.
Slova moje jednou provždy do srdce si vryj;
Nech se vést rozumem, ne tím co jiní dělají;
Oproti předsudkům oči i uši si zakryj;
Poraď se, uvaž, neřiď se tím co jiní říkají,
Jen hlupák jedná nerozvážně a bez cíle,
Tobě jde o budoucnost, o žádné kratochvíle.

Když něco neumíš, že znáš, o tom nepředstírej,
Nepřestaň se učit, stále trpělivost měj.
Vždy střídmý, tak zdraví svého nikdy nezanedbáš
Své tělo nasyť a své mysli odpočinek dej.
Zbytečnou pozornost nebuď tím jak se holedbáš
Závisti ke každému přebytku se dohledáš
Pýcha s lakotou nakonec dočkají se trestu
Ty si vždy vybírej tu zlatou střední cestu.

DOKONALOST

Než večer oči zavřeš a k spánku se uložíš,
Co dobrého jsem udělal? Co opominul jsem?
Co špatného? Když tyto otázky si položíš,
Podle toho jednáš, lepším se stáváš každým dnem.
Nad těmito radami medituj, řiď se jimi
Jménem toho jenž do srdcí nám vryl čtveřinu
Posvátnou, emblém nezměrný a ryzí všech hrdinů,
Kteří se vždy řídili symboly posvátnými.

Duše tvoje s vroucností a veškerou svou mocí
Vždy vzývat by měla to božstvo, s jehož pomocí
Tvá práce se započala a také skončí se
Vždyť jejich podpora se váže k této premise;
Podstaty bytostí, které ve své gloriole;
Rozdílným sférám vládnou, jak nahoře tak dole,
Zákonů nebes, kde končí se, kde začínají,
Přírodních zákonů, které v tomto zemském ráji
Jsou platné, také jak navzájem se prolínají,
to vše se dozvíš v této životní kapitole.

Své jediné a pravé poslání když pochopíš,
Marné, bezvýsledné vášně v svém srdci utopíš
Poznáš, že špatnosti, které lidstvo absorbují
Jsou jejich výběrem i plodem, že ubožáci
čas i energii jen neúčinně utrácí
Když po tom, co v sobě nosí jinde se shánějí.

Strasti si sami působí, když hříčky svých dogmat
Semo a tamo na vlnách bezbřehého moře
Slepě se kymácejí, tu dole, tu nahoře,
Neschopni se bránit ani orkánu se poddat.

Ó Die všemocný! Proč neotevřeš jim oči?
Ne, to nelze. Vždyť pokud takto božstvo zakročí,
ukáže lidem tu cestu která k Pravdě vede,
Rozpoznat Dobro od Zla již se jim nepovede,
Takové schopnosti jen Příroda jim může dát.
Moudrý a šťastný člověče, ty jenž jsi prohlédl,
Až k těm nejvyšším sférám nebeským jsi dohlédl,
Ty můžeš sám v budoucnu božskou bytostí se stát.
Zatím drž se těch rad, které ti nyní mohu dát,
Poznej jak nad tělesností rozumem vládu vést
Do jasného Éteru pak se budeš moci vznést
Mezi bohy věčnými sám nesmrtelným se stát!

(zdroj: http://www.kabalacesky.com/kb_pythagoras.html)

 

Žádné komentáře:

Okomentovat