středa 27. listopadu 2013

Tento krátký film nesmíte vidět!

Tento krátký dokument (vyjde na necelých 30minut) rozhodně nesmíte vidět. Je velmi kontroverzní, takže se takticky vyhýbám jakémukoliv komentáři. Nechám to na Vás... třeba je to pravda, třeba je to lež a třeba je jen něco pravda a něco jiného zase lež hmm? 






úterý 26. listopadu 2013

Aristoteles ze Stageiry

Aristoteles (384 - 322 před n.l.)



  • Aristoteles ze Stageiry (pocházel z Makedonie)
  • Nejvýznamnější žák Platonův
  • Vychovatel Alexandra Velikého - Makedonského
  • Svým dílem položil základ pro mnohé vědy a zčásti i pro scholastiku

Jeho otec Nikomachos pracoval jako dvorní lékař u Makedonského krále Filipa II. - otce Alexandra Velikého. Král Filip II. tak Aristotela dobře znal. Aristoteles však, jako 17-letý vstoupil do Platonovi školy ACADEMIA. Tam setrval až do Platonovi smrti. Následně sám učil v Assu (na území Malé Asie - dnešního Turecka) a také v Mytiléně na Lesbu.

Netrvalo však dlouho a král Filip II. si Aristotela opět povolal na dvůr, tentokrát za účelem výchovy mladého prince Alexandra. Aristoteles samozřejmě vyhověl královu přání a ujal se výchovy Alexandra Velikého. Tento úkol dokončil roku 336 před n. l., kdy se Alexander Veliký stává králem a Aristoteles se vrací do Athén. (Kde působil ve škole ACADEMIA až do Platonovi smrti).

Když se vrátil do Athén, založil svou vlastní filosofickou školu LYKEION, které se taky někdy říkalo škola Peripatetická. To může mít 2 významy:

  • Peripatos - kryté sloupořadí, kde se žáci učili
  • Peripatein - z řeckého 'procházet se' - Aristoteles se údajně při výuce žáku procházel

Samotným zaměřením se Aristotelova Lykeion značně odlišovala od Platonovy ACADEMIE. Lykeion byl totiž na svou dobu skoro až vědeckým - výzkumným střediskem, a to zejména díky badatelskému úsilí Aristotela, ale také díky přítomnosti rozsáhlé kvalitní knihovny a využívání učebních pomůcek, jako například preparáty rostlin či živočichů. Zde setrvává (v Lykeionu) až do smrti Alexandra Velikého. Během 13 let vznikají rozličné spisy, často poznámkového charakteru.


PO SMRTI ALEXANDRA VELIKÉHO

  • Aristotelův osud končí neblaze
  • Po smrti Alexandra Velikého je obviněn z bezbožnosti
  • Je uznán vinným a odsouzen k vyhnanství do Chalkidy (na Euboiu)
  • Zde roku 322 před n. l. umírá

ARISTOTELŮV PŘÍNOS

  • Evidentní přínos pro vědu i filosofii
  • Za největší přínos se bere vytvoření formální logiky
  • Tu považoval za předpoklad filosofické i vědecké činnosti (viz. Aristotelův chrám filosofie)
  • První zákony logiky a popis logických kategorií
  • Učení o dělení pojmu, soudu, úsudku, definici a generalizaci

ARISTOTELOVA FILOSOFIE

  • Jádrem filosofie je Aristotelova nauka o jsoucnu, která vzniká přetvořením Platonovi teorie ideí. Tu totiž z počátku silně kritizoval a následně ji přetvořil. 
  • V ČEM SE LIŠÍ? Popřením existence idejí odloučených od vnímatelných věcí
  • Podle Aristotela je ke vzniku věcí třeba: látka, tvar, účel a hybná síla. Největší hybnou silou je abstraktní Bůh. Tento základní hybatel je podmínkou správného řádu ve světě. Prvotní hybatel uvádí vše do pohybu, ale sám se nepohybuje (absolutno, nekonečno, počátek, kruh).
  • LÁTKA > TVAR > ÚČEL > HYBNÁ SÍLÁ

ARISTOTELŮV POHLED NA VESMÍR

  • velký vliv na myšlení lidí, zejména v období středověku (scholastika)
  • Aristotel je totiž autorem geocentrické myšlenky - Země je středem všeho
  • Tento pohled přetrval až do konce středověku. Dále rozdělil vesmír na:
  • Pozemská část: ta sahá až k Měsici, zde vše vzniká i zaniká
  • Nebeská část: oblast nad Měsícem, kde se nacházejí věci 5. živlu tedy Akasha - Éter
  • Slunce, Měsíc i planety jsou umístěné v 56 sférách, se kterými si Aristoteles pomáhal při vysvětlování planetárních odchylek od kruhových drah.
  • Vše obíhá kolem Země - a to v kruhové dráze


ZKOUMÁNÍ ŽIVÉ HMOTY

  • Aristoteles založil několik vědních disciplín
  • Při výkladu Přírody důsledně dodržoval teorii o látce a tvaru
  • Pro růst rostliny a živočicha je třeba hybná sílá a tou je duše
  • Prozkoumal a klasifikoval na 500 živočichů, včetně jejich orgánů. Dopustil se však několika chyb. V první řadě se domníval, že nižší živočichové vznikají samoplozením.
  • Za centrum myšlení považoval srdce, zatímco mozek jen, jako ochazovací orgán pro krev

ARISTOTELOVY SPISY

Můžeme rozdělit na esoterické X exoterické.

Exoterické - určené veřejnosti, převážně formou dialogů, většina se nedochovala
Esoterické - určené k přednáškám, dochovala se podstatná část, podivný, místy až nesrozumitelný      jazyk, časté opakování, vsuvky a nelze vyloučit ani zásahy do děl.

EXOTERICKÉ (pro veřejnost)
  • z Aristotelova mládí se dochovalo 19 platonovských dialogů, dále drobné traktáty ze stejné doby. Ty pojednávaly o bohatství, rozkoši, výchově...
  • Zlomky z díla o básnících obsahují polemiku s Platónovým odsouzením poezie
  • Filosofické dílo pak odsuzuje Platonovo učení o ideích 
  • Patří sem Didaskalie (obsah divadelních her), Sbírká 158 ústav (našla se jen Athénská, kde hledal kompromis mezi demokracií a oligarchií), nakonec Seznam vítězů (olymp. her)

ESOTERICKÉ (akroamatické - k přednáškám)

1) Logické spisy
  • Největší dílo Organon (nástroj)
  • 10 základních kategorií poznání
  • pojednání o větě a soudu
  • výklad o důkazech pravděpobonosti
  • diskuze o klamných argumentech sofistů
2) Přírodovědné spisy
  • Physica - 8 knih o Přírodě, pohybu, hmotě a dalších základních pojmech
  • O nebi - 4 knihy o složení světa, věčnost, hvězdy
  • O nebeských úkazech - opět 4 knihy, planety, komety, atmosférické jevy
  • Historia Animalum - encyklopedická navazující díla zejména zoologických vědomostí
3) Psychologické spisy
  • O duši - 3 knihy zabývající se duší
  • Přírodopisné drobnosti - spánek, dýchání, paměť atd.
4) Metafyzické spisy
  • Metafyzika - pojednání o 'obecných principech' jsoucna
5) Etické spisy
  • Etika Nikomachova - 10 knih o štěstí, ctnosti, svobodě, vůli, morální schopnosti, spravedlnosti, rozumu - psáno pro Aristotelova syna
  • Etika Eudémova - jiná verze výše zmíněného
  • Magna Moralia - souhrn pozorování v oblasti morálky
  • Politika - 8 knih o státě, rodině, občanské výchově
6) Spisy o literatuře
  • Rétorika - 3 knihy zkoumající pojem, účel a různé druhy řečnictví
  • Poetika - 2 knihy o podstatě poezie a jejich základních formách



Aristoteles měl obrovský vliv na filosofii a myšlení až do období středověku, čili stovky let po své smrti. Někdy je nazýván Otcem scholastiky (přesto, že to byl pohan). K tomu došlo zejména po přeložení jeho díla (hlavně Organon) do latiny, hebrejštiny, syrštiny a arabštiny. Právě v arabštině se spisy šířily po Evropě a dostali se až k Tomášovi Akvinskému, o tom ale zase příště...



pondělí 25. listopadu 2013

Platón

Platón (427 - 347 před naším letopočtem)

Jméno Platón je pouhý pseudonym, původní a skutečné jméno filozofa zní Aristokles, pseudonym, který znamená v řečtině široký či mohutný získal údajně v raném věku od svého zápasnického trenéra. Jiní připisují základ pseudonymu Platón neobvykle širokému čelu. Svoje původní jméno Aristokles získal po svém dědečkovi.

Je považován za jednoho z největších myslitelů vůbec a svými myšlenkami ovlivnil filozofii na velmi dlouhou dobu dopředu. Britský filosof A.N. Whitehead se dokonce vyslovil, že celá západní filosofie je pouhým komentářem (odkazem) právě k Platonovi filosofii.

Platón psal své spisy formou dialogů a rozprav, nejčastěji mezi svým učitelem Sokratem a dalšími osobami, kterým Sokrates svými otázkami pomáhá vyvrátit nezralé názory a předsudky, a dospět tak k vyššímu poznání.

Platóna seznámil s filosofií Kratylos, což byl Heraklejtův žák. Ve 20 letech se však setkal se svým učitelem Sokratem, kterému 8 let naslouchal, jako nejvěrnější žák. Dalo by se říci, že Sokrates a Platón obrátili ve své filosofii pozornost od metafyzických otázek a povaze o původu světa k otázkám člověka samotného a dokonce i lidské společnosti. Jinými slovy se podíleli na snesení filosofie 'z nebes na zem'. (Předsokratovská doba je pro metafyzické otázky typická)

O tom svědčí i jejich ústřední témata, kterými byly:

  • rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním
  • ctnost a možnost vedení k ctnosti
  • spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce (např. Platonova ústava)
  • dobro, jako konečný cíl člověka
 
Roku 399 před naším letopočtem byl však Platonův učitel Sokrates popraven. Konkrétně za údajné kažení mládeže (apeloval na myšlení - sám se viděl, jako 'rozsvěcovatele světla v duších ostatních) a bezbožnost, což je hodno pozornosti, jelikož bezbožnost nebyla v Athénách roku 399 před n.l. trestným činem. Paradoxní je, že Aristofanovy komedie, které zesměšňují uctívače božstev získávají ve stejné době ocenění a těší se velké popularitě. Sám Sokrates se přitom pro své filosofické poslání odvolává na Apollóna - boha Slunce.

Sokrates sám nic nenapsal (neuznával písemnou tradici, jako mnozí jiní), a proto se o něm dozvídáme až z Platonových dialogů. Platón sám vystupuje v dialozích jako nositel a tlumočitel myšlenek Sokratových.

Platón po smrti svého učitele (Sokrata) hodně cestoval, například do Megary, Itálie, na Sicílii, ale i do Egypta). O jeho zkušenostech ze Sicílie a konkrétním setkání s tamějšími vládci Diónem a Dionýsem se dozvídáme z tzv. Sedmého listu, o němž se ještě zmíníme, a který představuje jediný dochovaný autobiografický text.

 
Ve věku 40 let se vrací do Athén a zakládá vlastní školu ACADEMIA, která se následně stala vzorem pro Evropské univerzity. Nejvýznamějším žákem Platónovy Academie nebyl nikdo jiný, než Aristoteles. Ten však učení nejdříve konfrontuje, následně rozvíjí a zákládá školu vlastní. Academii po Platónovi tedy nepřebral. Učinil tak až jeho synovec Speusippos. Academia fungovala jistou dobu a na začátku 6. století ji roku 529 (po Kristu) ruší císař Justián.

Platón zemřel ve vysokém věku 82-84 let v Athénách. Zajímavostí je, že je po něm pojmenován jeden z Měšíčních kráterů 'Plato'.



PLATONOVO DÍLO

Nejčastější formou jsou dialogy, kde vystupuje Sokrates, jako hlavní postava. Výjimku tvoří dochovaný soubor Platonových listů, jehož součástí je již zmíněný autobiografický Sedmý list. Právě ten vrhá na Platonův život i pojetí filosofie zcela jiné světlo.
Platón totiž tvrdí, že pravou filosofii nelze sepsat a učit, jako nějaký systém. Filosofie je mnohem výše, a proto k ní musí člověk dojít sám vlastním myšlenkovým úsilím.

O pravosti tohoto sedmého listu se z počátku vedly pochyby. Dnešní a aktuální bádání ho však vnímá, jako nutný a stěžejní klíč k pochopení Platonova díla.

Platonovy dialogy se již od starověku řadí do čtveřic - tedy tzv. Tetralogií. Těch je celkem 9 a jejich kompletní seznam včetně chronologie lze najít ZDE. V článku uvádím pouze ukázku seznamu.

Rané dialogy
  • Obrana
  • Kritón
  • Charmides - sophrosyné (umírněnost, sebekontrola, zdrženlivost)
  • Lysis - různé rysy a projevy přátelskosti
Střední dialogy
  • Faidón
  • Faidros - nejen o duši
  • Symposion - známý, jako hostina, což je však nepřesný výraz
  • Ústava (Republika)
  • Parmenidés
Pozdní dialogy
  • Sofistés
  • Filébos
  • Kritias
  • Zákony 

Pro Platóna jsou jinak typické tzv. IDEJE, jakožto vrcholy skutečnosti. Například idea krásy či idea dobra. Za zmínku stojí také Platonovo podobenství o jeskyni, známé také, jako Platonova úsečka.


Sókratés: Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni, která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně. V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku, takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí, jaké mají před sebou loutkáři a nad nímž dělají své kousky. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva. 

Glaukón: Předvádíš podivný obraz a podivné vězně. 

Sókratés: Podobají se nám. Myslíš, že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stranu jeskyně?
Glaukón: Jak by mohli vědět, když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně?
Sókratés: Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí. 

Glaukón: Nevyhnutelně. 

Sókratés: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát, otočit šíji, jít a podívat se nahoru do světla, mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen dívat se na předměty, jejichž stíny předtím viděl. Co by podle tebe řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tehdy viděl pouze přeludy? Nemyslíš, že by byl zmatený a domníval by se, že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty, které mu ukazují teď? 

Glaukón: Mnohem pravdivější. 

téskra: A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho, dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo, nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se, a kdyby přišel na světlo, mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho, co mu nyní uvádí jako pravdivé? 

Glaukón: Ne, alespoň ne hned. 

Sókratés: Myslím, že by si musel na to zvyknout, kdyby chtěl vidět věci tam nahoře. Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny, potom samotné předměty. Dále by potom nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci, dívaje se na světlo hvězd a měsíce. Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je. 

zdroj: Fürst Maria: Filosofie, Fortuna, Praha 1994