pátek 12. prosince 2014

Vnitřní a vnější světy - AKASHA

Velmi zajímavé video plné gnostických myšlenek. Kvalitně zpracované, povznášející. Je třeba přepnout na české titulky, a to tak, že otevřete možnosti a v menu s jazyky si vyberete překlad do češtiny (není to abecedně, češtinu najdete když sjedete téměř úplně dolů).

Přeji Vám příjemnou podívanou s otevřenou myslí - případné komentáře či diskuze jsou vítány ;)


středa 3. září 2014

Egyptská kniha mrtvých aneb průvodce po světě za fyzičnem

Egyptská kniha mrtvých doprovází zemřelého v posmrtném životě, ve který Egypťané věřili a odhání zlé duchy. Svitky s texty zaříkadel byly uložené do hrobky v dřevěné schránce, vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých .

Egyptská Kniha mrtvých byl průvodce na cestu do podsvětí, který se dával mrtvým do hrobu. Byl to jakýsi návod, jak si počínat, aby obstál na podsvětním soudu. Zároveň mu měla dodat účinná zaklínadla, aby mu nic nechybělo a mohl se podle libosti vracet na svět. První texty takových zaklínadel jsou známé už z Textů pyramid, později z Textů rakví, ale vlastní Knihy mrtvých jsou psány na papyru a jsou známé od Nové říše. Vývoj textu byl dokončen až v době saiské (26. dynastie, 663-525 př. n. l. ) . Zachovalo se mnoho exemplářů rozdílné kvality (i tady rozhodovalo, kolik byl budoucí nebožtík schopen za takovou příručku zaplatit a jakého si sehnal na tuto práci písaře), takže jde o poměrně dobře probádaný text. Nejdůležitější je 125. kapitola, která jedná o podsvětním soudu.
 
Bývá často v knize vyobrazený. Skládá se ze dvou částí. V první části obrazu je síň Obou pravd. V pozadí sedí 42 bohů jako porota. V popředí jsou váhy, na jedné misce vah leží srdce zemřelého, symbol jeho svědomí, na druhé misce je závaží v podobě pera, symbolu bohyně pravdy Maat. U váhy stojí bůh Anup se šakalí hlavou a pozoruje, jestli jsou misky vah v rovnováze. Napravo stojí bůh Thovt s ibisí hlavou a zapisuje výsledek. Za ním je netvor s hlavou krokodýla, hrudí lva a zadkem hrocha, který pohltí zesnulého, pokud nebude shledán spravedlivým. Napravo od vah stojí zdvojená Maat a za ní zesnulý. Na druhé části obrazu je scéna, která následuje potom, kdy vážení dopadlo dobře. Bůh Hor se sokolí hlavou vede zesnulého před Usírův trůn. Usíre má na hlavě bílou korunu, v rukou pastýřské žezlo a důtky, za ním stojí bohyně Eset a Nebthet, před ním roste lotos, z jehož květu se vynořují čtyři synové Horovi. Před trůnem je stůl a na něm nachystaná hostina.


 
Textem této 125. kapitoly jsou instrukce, “co má zesnulý říkat při vstupu do síně obou pravd, aby byl zbaven všech hříchů a směl popatřiti do tváře všech bohů”. Pak následuje jakási egyptská zpověď. Ovšem podle instrukcí Knihy mrtvých má zesnulý své hříchy raději zatloukat a vydávat se za spravedlivého. Je to vlastně návod, jak bohy na soudu oblafnout a soudu se vyhnout. (což považuji osobně za absurdní a vede mne k myšlence, že tento návod byl pouze prodáván obyčejným lidem, zatímco kněžská obec držela autentickou 'Knihu mrtvých' - k obyčejným lidem se dostávali jen přepisy, které nebyli autentické + pokud nás po tomto životě skutečně čeká nějaký soud, nedomnívám se, že by bylo v naší moci tento soud 'oblafnout'...)

“Spíš, aby ses probudil. Zemřeš, abys žil. “

“Kdo se zahledí do slunce, tomu se odhalí podstata tmy. “

Jedním z nejstarších pocitů člověka je touha po životě a strach ze smrti. Z toho plyne touha po věčném životě, který by se i smrti měl podobat co nejvíce životu na zemi. V Egyptě se objevují texty o posmrtném životě (napsané na svitcích papyru) v době Nové říše. Byly uložené do rakve spolu s mrtvým ve zvláštní dřevěné schránce. Vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých.



Osiris na trůnu – z Knihy mrtvých. Některé exempláře byly bohatě ilustrované. V době Nové říše každý bohatý Egypťan chtěl mít Knihu mrtvých a tak se opisovaly doslova ve velkém množství. Častým opisováním docházelo ke snížení kvality textu. Jméno zemřelého se dopisovalo dodatečně na příslušná vynechaná místa, někdy jej dokonce zapomněli dopsat. Egyptologové seřadili celou sbírku textů knihy mrtvých do 189 kapitol. Ani nejdelší svitky ale neobsahují všechny kapitoly. Býval to výběr těch kapitol, které opisovač považoval za nejdůležitější.

Základem knihy mrtvých je, aby se duše zemřelého mohla volně pohybovat, vycházet ve dne do světa živých a při západu slunce se vrátit zpátky na onen svět. Texty vyjadřují obavu, aby brána do podsvětí byla vždy otevřená pro tento návrat. V případě, že by nebylo možné splnit naděje mrtvých na vrácení se do pozemského světa, měli Egypťané bohaté představy o trvalém pobytu mrtvých v Usírově říši. Šťastný mrtvý měl žít životem zemědělce, ale s tím rozdílem, že v Usírově říši měla být práce snadnější, úroda větší, navíc vždy dostatek jídla a pití. Pokud by nebylo jídlo a pití, musel mrtvý jíst a pít své výkaly.

 

Ideální bylo se práci vyhnout. Je to vyjádřeno v 6. kapitole Knihy mrtvých, kdy mrtvý chce k zemědělské práci za sebe mít náhradníka v podobě sošky. Ta se měla pomocí magické formule změnit na jeho dvojníka a přihlásit se místo něj do práce kdyby dozorce vyvolal jeho jméno. Text se psal přímo na sošku, která byla dřevěná, hliněná nebo keramická. Často můžeme jejich exponáty vidět ve světových muzeích. Je zajímavé, že aby ani tento dvojník nebyl přetěžován prací, hodně „hodných“ Egypťanů si dalo vyrobit více dvojníků, dokonce i 360 (na každý pracovní den jednoho).

Vážení duše z Knihy mrtvých. Jiné texty Knihy mrtvých jsou věnovány návodu, jak zdolat různá nebezpečí, která by mohla na onom světě číhat na mrtvého.
Dnes dělíme Egyptskou knihu mrtvý do svazků. První svazek knihy mrtvých sleduje putování duše záhrobím. Druhý obsahuje modlitby používané za života i po opuštění těla. Byly známy jen úzké vrstvě zasvěcenců. Dokonce je známo, že faraon Ramses II. a jeho syn vykrádali hroby, aby se dostali k těmto textům.

Zemřelý vstoupil do podsvětí před Usírův soud v síni Obou pravd. Je znám text z kapitoly 125 obsahující obhajobu mrtvého:
• Nedopustil jsem se špatného činu na posvátných místech
• Nerouhal jsem se bohu
• Nedopustil jsem se násilí na chudém

Obrázky ukazují, jak bůh písma Thovt zapisuje odpovědi a váží jejich správnost na misce vah. Na jedné misce je pravda, na druhé svědomí.


 Podsvětí bylo na druhé polovině zeměkoule, a tak se Egypťané obávali, aby nemuseli chodit po hlavě. Mohli se tam také setkat s nebezpečnými zvířaty. Proto bylo důležité neztratit svojí pozemskou paměť, znát alespoň své jméno a jména strážců prostorů, kam se potřeboval mrtvý dostat. Jméno strážců byl vlastně klíč, který tyto prostory otevíral.

Některá místa KNIHY MRTVÝCH jsou plná symbolů. Proměna ve zvířata (had, volavka) a rostliny (lotos) pomáhala otvírat síň Obou pravd a dostat se do podsvětí.

Svitky byly nacházeny v bohatých hrobkách ještě před rozluštěním hieroglyfů. Nejčastěji pocházejí z doby kolem roku 1500 let př. Kr., ale ukázalo se, že jsou kopiemi textů z doby až 3 000 let př. Kr. Tyto byly o poznání později nalezeny v hrobech a chrámech dodnes málo prozkoumané saharské civilizace. Pocházely tedy z doby před úplným sjednocením Egypta. Sahara tehdy nebyla pouští, ale zřejmě nejúrodnější oblastí na světě!

zdroje:
Egyptská kniha mrtvých, nakl. EMINENT 2002.
www.egyptologie.cz

pondělí 18. srpna 2014

Martinismus

Snaha poznat sebe sama, jací jsme, vyžaduje mnoho práce
ale musíme usilovat i o takové poznání sebe sama, jakými bychom měli být.
Tyto dvě disciplíny jsou spojeny a je třeba se jim věnovat neustále,
na tyto navazuje třetí disciplína, jež je bezpochyby nejobtížnější...
Spočívá v tom, že jakmile rozpoznáme, jací bychom měli být
musíme vytrvale pracovat na tom, abychom se takovými i stali...

 

pátek 1. srpna 2014

Ztracené symboly

Symboly jsou často diskreditovány různým způsobem a z různých pozic. Je to nelibé, ale jediné co proti tomu dělat, je osvětlovat jejich pravý význam. Aby to nakonec nedopadlo jako se swastikou - symbolem štěstí, prosperity a křížem Slunce, z kterého se nám stal nacistický symbol smrti a diktatury. V poslední době probíhá démonizace vševidoucího oka a dalších symbolů... všichni víme, jak, proč, s čím je to spojené a jak je to interpretováno. Pravda se však nakonec dostane na povrch a místo zmatenosti do sebe vše zapadne, jako puzzle a my si přijdeme podvedeni, protože nám celou dobu někdo lhal, překrucoval a schovával před námi něco, co je úplně jinak...


čtvrtek 17. července 2014

Dialog o (ne)spravedlnosti

Rozhodl jsem se publikovat jeden ze svých dialogů, v tomto případě dialog o (ne)spravedlnosti, jež jsem napsal v prvním semestru studia na filozofické fakultě.




A: Co je důvodem tvého neustálého přemýšlení o spravedlnosti?
K: Vnímání její absence.
A: Taky myslím, že je nespravedlivé, aby na jedné straně světa pořádali lidé ohňostroj, jež stojí pár milionů, a potěší lidské smysly na několik minut a na druhé straně světa umíraly děti, protože nemají co jíst.
K: Jak pak můžeš být v klidu? A vůbec věřit, že je ve světě nějaké dobro? Natož spravedlnost?
A: Ačkoliv by mě těšilo jiné řešení, jsem nucen s pokorou přijmout, že takové věci změnit nemohu.
K: Asi máš bohužel pravdu. Ale co naše společnost? Můžeš tu hledat nějakou spravedlnost?
A: Určitě ano. Společnost je o lidech a lidé jsou přeci spravedliví i nespravedliví. Alespoň nějaká spravedlnost v naší společnosti tedy přítomna být musí. Navíc máme soudy, jež spravedlnost vykonávají.

K: Jistě není pochyb o tom, že v každé společnosti existují zdánlivě spravedliví lidé. Otázkou však je, zda mohou spravedlnost vykonávat. Pokud ne – k čemu pak je, že spravedliví jsou, když nikomu se skrze ně spravedlnosti nedostane? A o co je pak situace horší, když právě za ony ‚páky spravedlnosti‘ tahají lidé, jež spravedliví nejsou? Nebo ještě hůře, že snad dokonce lidé, jež nejsou spravedliví dokonce určují, co je a není spravedlivé?

Lidem nejde o spravedlnost, jako takovou. V přemýšlení o ní nevidí užitek. Oni si jen vykládají spravedlnost dle svého obrazu, aby si mohli opodstatnit své postoje. Jinak by je nemohly zastávat. Vždyť právě pocit, že člověk je v ‚právu‘, že ‚má nárok‘, že koná ‚spravedlivě‘ způsobuje často nejvíce škody v lidských vztazích. Kdyby člověk připustil, že nejedná spravedlivě, ač se mu tak zdá vzhledem k jeho situaci, nemohl by zastávat postoj, jenž negativní plodí.

Tím však neodhalujeme, kde spravedlnost je, nýbrž poznáváme, kde spravedlnost není. Rovněž není příteli ani u tvých soudů. Jak jim můžeme věřit, že konají spravedlnost, když právě 3 chlapci, jež znásilnili a umučili děvče, kterému bylo 15 let a jen na stejný čas, co to děvče žilo, zavřeni budou. Výsměch jejich rodičům. Kdyby však i celý život již zavřeni v kriminále byli. Stejně bychom o žádné spravedlnosti mluvit nemohli, jelikož ono děvče k životu již nic nevrátí.

A: To je tedy opravdový výsměch. V takovém případě by bylo jedinou spravedlností ony chlapce zabít, stejně tak jako oni té dívce učinili. Oko za oko, zub za zub.

K: Nikoliv! Ani v takovém řešení nemůžeš hledat spravedlnost. Dávej velký pozor, jde totiž o poměr! I kdyby ony chlapce stejně umučili a zabili, kdyby prožili obdobné hrůzy, jež sami způsobili – stejně by nezažili a nedostali přesně to, co způsobili oné dívce. Na první pohled by záležitost mohla vypadat shodně. Uvědom si však, že pocity toho děvčete, a pocity oněch chlapců, ač oba negativní jsou, přesto zůstávají rozdílné! Ani zde tedy nedochází k žádné spravedlnosti. To o čem mluvíš, by bylo pouhou pomstou. Jež je pomstou a vykonaným mstěním, nikoliv vykonanou spravedlností.
 
A: Máš pravdu, že takové řešení blíže pomstě je. Ovšem, jak myslel jsi onen poměr?
K: Inu odpusťme od věcí hrozných a použijme pro náš příklad věc banální. Jelikož právě tak ti vysvětlím jak onen poměr míněn je.
A: Dobře

K: Bohatý ředitel pojede autem do své firmy a bude mít to neštěstí, že do něj nabourá chudý dělník, který právě mířil do zaměstnání. Nikomu se naštěstí nic nestane, ale auto bohatého ředitele se v důsledku nehody porouchá a nebude schopné dále jezdit. Nahlížej na onu záležitost velmi hypoteticky, abys pochopil její podstatu. Jelikož ředitel teď nemůže jet svým autem – volá po spravedlnosti. Jak jsi sám říkal, oko za oko, tedy rozbije auto dělníka a v konečném stavu tak oba mají svá auta rozbité. Je to spravedlivé?
A: Ten dělník do něj třeba nechtěl nabourat schválně, ale i tak by měl přijmout zodpovědnost za své činy, a jelikož mu bylo způsobeno, co on sám způsobil. Je to spravedlivé. Přece ty sám, jako filozof musíš uznat, že je mnohem větší spravedlností, když stane se mu to samé, co on sám způsobil, než kdyby třeba musel onomu řediteli zaplatit tučné peníze, které by sám nevydělal. To by bylo značně nespravedlivé.

K: Na první pohled zdá se tvé uvažování pravdivé. Nyní však vysvětlím ti, co tím poměrem myslil jsem a dojdeš tak, že přece ani zde spravedlnosti není.
Bohatý ředitel sice přišel o své auto, ale určitě si dokážeš představit, že má v garáži ještě další dvě a to nevíme kolik aut má firemních. Počet jejich však zcela irelevantní je. Podstata tkví v tom, že i když přišel o své auto, nedostal se do žádné kritické situace, protože může používat auto jiné. Bude sice muset překonat krátkodobý problém s časem, jež mu způsobí nehoda, ale podstatné je, že druhý den může jet autem jiným.

A: To je srozumitelné.
K: A nyní si představ, že nastane ‚oko za oko‘ a oba tj. ředitel i dělník budou mít rozbitá svá auta. Zatímco ředitel si pro někoho pošle a druhý den už bude v autě jiném, dělník se nachází v zcela odlišné situaci! Jelikož neměl příliš peněz, mohl si dovolit auto jen jedno. Navíc má ženu a dítě, kteří jsou na něm závislí, jelikož jeho zaměstnání živí celou rodinu. Jak jistě pamatuješ, tak do zaměstnání dojíždí = k práci potřebuje auto.
Zatímco ředitel druhý den jede v Mercedesu místo BMW, dělník přišel o auto, díky čemuž nemůže dojíždět do práce, a tak nemůže živit ani svou rodinu. Tady jasně vidíš, že i kdyby se oběma stalo naprosto to samé, tedy byla by přítomna zdánlivá spravedlnost, ve skutečnosti by došlo k veliké nespravedlnosti!

A: Už chápu, co jsi myslel tím poměrem. Situace je prostě složitější, a proto ji nelze omezit jen na onen vykonaný jev. Jsou důležité všechny axiomy (okolnosti). Stejná příčina může způsobit různé důsledky, právě na základě poměru (vztahu) mezi vykonaným jevem a subjektem, kterému se děje. Hezky vyjádřeno v jednoduchém a srozumitelném příkladu. Znamená to však, že OKO za OKO nefunguje?

K: Uvedu ti další příklad, abys plně pochopil, že oko za oko a zub za zub je pouhou slepou cestou, která se jako spravedlnost pouze tváří. A tento dojem, že se snad jedná o něco nanejvýš spravedlivého, máme právě proto, že jsme v našich myslích vyměnili pojem spravedlnosti za pojem pomsty! Dokud však nedokážeme tyto pojmy jasně oddělit. Nemůžeme tvrdit, že jsme se přiblížili podstatě spravedlnosti. To bychom totiž lhali sami sobě.

A: Jak však mohu oddělit pomstu od spravedlnosti, když nevíme, co je spravedlnost?
K: Nevíme, co je spravedlnost, ale víme co je pomsta. Dokonce se nám podařilo poznat, že to, co jsme považovali za spravedlnost, bylo pouhou pomstou. Skrze porozumění pomstě se tak přibližujeme k porozumění spravedlnosti. Nevíme sice, co spravedlnost je, ale dokážeme poznat, co spravedlnost není. A to je nanejvýš důležité, jelikož poznáním toho, co spravedlnost není,  ji nebudeme dále zaměňovat, jako se dělo v případě pomsty. Čím více tedy chápeme, co spravedlností není, tím více se zužuje prostor toho, co by spravedlností mohlo být.
Dovol mi však uvést ještě poslední příklad, proč nemůžeme v principu ‚oko za oko‘ hledat jakoukoliv spravedlnost.

Představ si, že existuje hypotetické uskupení 1000 lidí. V tomto uskupení žije 999 ctnostných a dobrých lidí a 1 bezcitný a zlý člověk. Představ si nyní, že jednoho dne ten pouhý 1 zlý a bezcitný člověk zabije jednoho ctnostného muže. Aby došlo ke zdánlivé spravedlnosti, je třeba zabít toho zlého muže, protože se provinil tím, že zabil dobrého muže. Inu, pokud chceme být opravdu spravedliví, nemůžeme ho jen tak nechat jít… příště by mohl zabít dalšího dobrého muže. To nemůžeme dopustit! Jedinou cestou spravedlnosti je tedy toho zlého muže zabít (dle způsobu oko za oko).

Čeho však docílíme? V uskupení máme 998 dobrých mužů a jednoho zlého vraha. Jelikož nikdo nedonutí vraha, aby se zabil sám, musí ho zabít (resp. vykonat spravedlnost) některý z dobrých mužů. Tím se však dobrý muž stává vrahem resp. chápej, že dobrý muž se stal vrahem jen proto, že vykonal spravedlnost. A máme tu naprosto stejný problém. Dobrý muž vykonal spravedlnost, jelikož zabil vraha. Jelikož však sám zabil, spravedlivé je, aby byl také zabit. Tak ho zabije další dobrý muž (který je dobrý, a proto vykoná spravedlnost), čímž se opět stane vrahem a stojíme před stejným problémem. Takhle by to pokračovalo, až by se nakonec všichni vyvraždili a zbyl by poslední vrah, kterého by již neměl kdo zabít.

Uvědomuješ si, co právě způsobil princip ‚oko za oko‘? Nejen, že není spravedlivý, ale navíc je ryze destruktivní. Neléčí zlo, jen ho šíří a posílá dále. Uvědom si, že na začátku jsme tu měli 999 dobrých lidí, kteří zemřeli, jen kvůli jednomu špatnému člověku. Pokud tedy člověk o sobě chce mínit, že je spravedlivý, nemůže konat to, co mu ostatní způsobili!

A: Právo jako takové spravedlnost nezajistí. Oko za Oko také nefunguje. To tedy opravdu žádná spravedlnost neexistuje?! Je snad spravedlnost jen prázdný pojem, který si každý ohne dle svého?
K: Pevně věřím, že ne. I když se tak skutečně děje, musí zde existovat vyšší princip spravedlnosti. Jakési poznání spravedlnosti, která se právě odlišuje od spravedlnosti ohnuté - subjektivní. Ona spravedlnost existovat musí, jinak by vše ztratilo smysl. Znamenalo by to, že není rozdílu mezi člověkem, který koná intenzivní zlo a mezi člověkem, který koná intenzivní dobro. Sám vidíš, mé tendence stáčet spravedlnost opět k činům, jako kdybych snad mínil, že spravedlnost tkví v potrestání zla, což je opět blíže pomstě. Inu i pomsta zla je stále pomstou, nikoliv spravedlností. Cosi mi tedy nasvědčuje, že spravedlnost je něco vyššího. Že je třeba ji hledat mimo lidské činy, možná i mimo běžné lidské vnímání.

A: Říkáš tedy, že spravedlnost přeci jen existuje. Není však čiré bláznovství tvrdit, že spravedlnost existuje, když se nikde kolem nás neprojevuje a nikde ji nemůžeme najít? Není onen výrok, že spravedlnost je snad něco vyššího, něco co člověka přesahuje jen pouhá záplata, která udržuje patetický plamínek naděje, že nějaká spravedlnost existuje, i když vědomí ví, že žádná nikde není, ale nechce se s tím vyrovnat?
K: Díky Bohu ne, nejedná se totiž o bláznovství, ale neznalost.
A: Neznalost čeho? Dyť právě neznalost spravedlnosti je důvodem, proč je neopodstatněné tvrdit, že spravedlnost existuje. Jak můžeme tvrdit, že spravedlnost je, když ji neznáme?
K: Nebyla by to jediná věc, o které člověk tvrdí, že existuje a přitom trpí její neznalostí. Každopádně jsem měl na mysli neznalost karmy.
A: Však o karmě moc dobře vím. Nejsem si však jistý, jestli právě ona skrývá spravedlnost, jelikož na první pohled nefunguje.
K: V tvém úhlu pohledu máš pravdu. Mnoho lidí ji totiž nerozumí a zaměňuje jí za jednoduchý princip ‚co vykonáš, to se ti vrátí‘. Dalo by se říci, že toto je podstatou karmy, nikoliv však jejím hlavním projevem. Často slýchám lidi mluvit o Karmě a nutno říci, že shledávám, že ji často skloňují k opodstatnění svých nebo jiných problémů – místo jejich řešení. Lidé se snaží vidět výsledek (co se jim stalo resp. co se jim vrací), ale nesledují pozorně proces, jenž je velmi komplexní a důležitý.
A: Pověz mi více…

K: Jde o to, že není úplně podstatné, zda onen proces nazveme Karma či zákon příčiny a důsledku či ještě nějak jinak. Podstata je univerzální, přesto domnívám se, že většina lidí, jak jsem již zmínil, chápe onen proces špatně a soudím tak z jejich výpovědí, které pokud zahrnovaly jejich aktuální život, zpravidla se snažily s její pomocí opodstatnit to špatné, co se jim dělo. Pokud snad někdo zašel s karmou dále než za svůj život, mluva se rázem změnila v positivní.
A: Mám dojem, že tvá slova souvisí s opodstatněním utrpení v tomto vězení.
K: Chápeš správně, ač právě toto pojetí je mylné. Otázka vězení je trochu něco jiného ač s karmou může souviset. Není to však jediné, co je třeba brát v potaz ač jsou tu aspekty důležitější.
A: Jak tedy karmu správně chápat?
K: Než to bude vysloveno, musím se zmínit ještě o jednom. Mnoho lidí, kteří tě budou chtít poučovat o karmě, rádi mluví o minulých životech. Často v kontextu toho, že se ti vrací něco zlého, za to, co jsi vykonal v minulém životě. Nebudu soudit, zda to je pravda nebo nikoliv. Dokážu i připustit myšlenku minulých inkarnací, ač pokud potom budu poslouchat mistry, jež o tom tématu hovoří – vím, že je velmi složité do těchto inkarnací nahlédnout. Jak tedy může o tvých minulých inkarnacích vypovídat celkem náhle jiný člověk?

A: Může mít přece vhled.
K: Ovšem, ale zda je jeho vhled pravdivý či nikoliv se ty sám nikdy nedovíš, a proto není důležité, co vypoví o tobě ostatní, ale co o sobě nalezneš ty sám! Z tohoto titulu nepovažuji zmíněnou konexi za zcela adekvátní a nabízím metodu, jež se dá osvojit určitě snadněji než náhled do minulých inkarnací.
A: Co je to za metodu?
K: Především je to metoda, kterou si můžeš ověřit a prožít ty sám, v čemž tkví smysl jejího poznání – její autentičnosti.
A: Pověz mi o ní.
K: Představ si, že máš před sebou zrcadlo, které tě reflektuje. Toto zrcadlo je svět kolem tebe, tak jak ho vnímáš, jak na tebe působí, jak v něm prožíváš svůj život. Toto zrcadlo ti vždy vrátí to, co na něj vyšleš. Stejně tak, jako když stojíš před fyzickým zrcadlem. Vše co do něj uděláš, se ti okamžitě promítne zpět. Rozdíl je jen v čase.
A: Sám jsi zmínil ‚vše, co do něj uděláš‘, nejsme tedy opět u toho klišé: vše, co uděláš, se ti vrátí?
K: Oceňuji tvou pozornost a musím se přiznat, že to bylo záměrné. Toto zrcadlo nereflektuje jen naše činy, které se nám opravdu vrací, ale neděje se tak, že by se nám vracelo to identické – vrací se semínka. Toto zrcadlo mnohem více reflektuje naše myšlenky a především naší víru – do jisté míry i naše pocity a emoce.

A: Tím to celé nabývá trochu jiného, komplexnějšího smyslu.
K: Přesně tak, karma je naše zrcadlo, před kterým stojíme a tak jsme každý sám sobě protivníkem.
A: Protivníkem? Tomu teď úplně nerozumím…
K: Myslím, že princip zrcadla jsi pochopil dobře, jde však vidět, že jsi ho doposud neuplatnil v praxi. Při naší konverzaci se ti totiž zřejmě neděje nic nepříjemného nebo špatného.  Až se tomu tak stane, budeš o tom přemýšlet.
A: Znamená to snad, že pokud se mi děje něco špatného, jde v podstatě o odraz něčeho špatného v mém samém?
K: Jest tomu tak a právě to je pravý princip alchymie. Ty nemůžeš měnit ostatní lidi ani svět, ale byla ti svěřena síla měnit sám sebe.
A: Domnívám se, že tedy cílíš tím na důležitost sebepoznání?
K: Zcela naprosto ač dovol mi ještě dodat, že poznání zla, vede zpětným působením k dobru! A poznáním zla nemíním jej konat!
K: Zkus aplikovat to, co ses právě dozvěděl na onen zákon zrcadla a pověz mi, co jako první tě napadne?
A: Poznat sebe sama a překonat se. Celý život hrajeme jen hru se sebou samými.
K: A není právě to ta jediná a skutečná SPRAVEDLNOST?...

úterý 15. července 2014

B+T


7 principů Huna filozofie

Huna aneb hawaiské filozofické učení, jež se nejvíce podobá egyptské spiritualitě. Pro zajímavost uvádím 'jen' 7 principů, zbytek si může každý zájemce dohledat.

IKE - Svět vnímáš takový, jaký si myslíš, že je
KALA - neexistují žádné hranice, jen ty, které si sám stanovíš
MAKIA - energie proudí tam, kam je směřována pozornost
MANAWA - ' Teď ' je jediný moment, ve kterém je síla
ALOHA - milovat znamená být šťastný
MANA - veškerá síla pochází zevnitř!
PONO - účinnost je mírou pravdivosti


pondělí 14. července 2014

Několik obrázků pro zasvěcené









Islámský stát ISIL/ISIS

Proč myslíte, že nikdo nezasahuje a v podstatě se jen píše a přihlíží?

Proč myslíte, že členové pózují před fotografy se samopaly M4 či M16?

Jelikož jsou součástí plánu - jsou evidentně financováni CIA - které jim prodává zbraně, využije je pro špinavou práci a pak s nimi naloží přesně tak jak potřebují. Nebude to poprvé v histori...

Kéž stávající události (Ukrajina a Islámský stát) nevyústí ve 3. světovou válku... !!!

Po podvodu s 11. zářím tam byli hned, tak o co tu jde?...






Mandala

Někomu se mandaly jen líbí, někdo s nimi léči a někteří s nimi cestují a sbírají data...


neděle 13. července 2014

Snář

Ať už mluvíme o řeckých filozofech, mysticích, gnosticích nebo kabalistech - všichni zmínění přikládali snům velký význam. Proto aby se vám však zdály sny nemusíte být gnostik ani kabalista - sny se týkají nás všech a promlouvají ke každému z nás, ač jsou lidé, kteří je považují za bezcenné výplody fantazie. Sny nás mohou varovat/informovat před blízkou i dalekou budoucností, předávat nám důležitá sdělení, ale také třeba jen reflektovat vlastní činy a ne/pod/vědomí. Některé sny jsou jako předepsané scénáře, jiné můžeme silou vůle (ducha) ovládat či ovlivňovat, viz. článek o lucidním snění. Tak či onak nový Aeon přináší zvýšený zájem lidstva nejen o sny, ale duchovní záležitosti celkově. V tomto kontextu jsem se rozhodl publikovat odkaz na - dle mého názoru - jeden z nejlepších dostupných snářů. Z počátku může být těžko srozumitelný, ale narozdíl od tradičních snářů se tento orientuje na lidské sebepoznání. O jeho důležitosti není třeba referovat...
(Všechny sny jsou aktem sebepoznání, ale tento vyloženě pracuje v onom kontextu).


NA SNÁŘ PŘEJDETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK

http://medo.cz/jaromir/kniha_snar/
 

pondělí 30. června 2014

Elifas Lévi: dialog s duchovním

Z relevantních důvodů jsem se rozhodl na svém blogu publikovat některé dialogické úvahy Elifase Léviho. Všechny pocházejí z jeho Knihy zasvěcení, kterou přeložil z francouzštiny Dr. Jan Kefer. Kniha vyšla poprvé v českém vydaní v roce 1936 a následně až roku 1991, kdy ji znovuvydal Trigon. Druhá světová válka i celé následující období po ní bylo totiž pro naši věc poněkud neblahé...


Duchovní:
   Vaše domnělá věda pochází z pekla a vaše rozumové důvody jsou rouháním.

Elifas Lévi:
   Nevím, zda vaše nevědomost pochází z nebe; avšak vaše zásady velmi se podobají nespravedlnosti.

Duchovní:
   Nazývám věci pravými jmény a tím hůře pro vás, zdají-li se vám nespravedlností. A vy, který jste odstoupil z církve, který se pokoušíte pomáhati bezbožnosti, podkopávati věčné základy v jejich principech, jste šíleně pyšným, domníváte-li se, že se otřesou pod náporem vás rovných, když s nebetyčnou hanbou napřahujete své zlovolné ruce, abyste je zničil! Nebojíte se osudu Ozova, jehož Bůh smrtí poranil, když v lepším úmyslu než je váš a možná že i čistšíma rukama chtěl podepříti svatostánek?

Elifas Lévi:
   Dosti již, pane. Citujete bibli, aniž byste jí rozuměl; být vámi, místo citování bych se snažil jí porozuměti. Smrt Ozova, o které jste právě mluvil, podobá se poněkud tragickému konci 42 dětí roztrhaných medvědy, poněvadž se posmívaly holé hlavě proroka Eliáše. "Na štěstí," praví Voltaire k tomuto místu, "v Palestýně nebylo medvědů."

Duchovní:
   Pak jest tedy bible souhrn směšných pohádek a vy se jí posmíváte jako Voltaire?

Elifas Lévi:
   Bible je hieratická, to jest svatá kniha; jest psána v kněžském slohu s neustálým množením legend a alegorií.

Duchovní:
   Církev jediná má právo ji zrušiti; věříte v její neomylnost?

Elifas Lévi:
  Náležím církvi a nikdy jsem neřekl ani nenapsal ničeho, co by jí odporovalo.

Duchovní:
   Obdivuji vaši drzost. Nejste snad volnomyšlenkář? Nevěříte snad v pokrok? Nesouhlasíte s přepjatostí moderní vědy, která denně vytýká bibli lež? Nevěříte snad v nezjistitelné stáří světa a v současnou neb následnou různorodost lidských ras? Nepovažujete příběh s Adamovým jablkem, o které se opírá dogma o prvotním hříchu, za báj nebo pohádku, což jest totéž? A uvědomujete si, co z toho plyne? Není prvotního hříchu, není vykoupení, není zjevení ani vtělení; neboť křesťanství bylo jen dlouhým omylem; církev pohrdá rozumem a vychovává nevědomost. Tak daleko jste a odvažujete se ještě pokládati se za katolíka?

Elifas Lévi:
   Co znamená slovo katolický? Neznamená universálnost? Věřím v universální dogma a chráním se bludů jednotlivých sekt. Přesto se těším nadějí, že pokrok se naplní a že všichni lidé se spojí u víře v základní pravdy, což se již uskutečnilo ve svobodném zednářství, oné společnosti rozšířené již po celém světě.

Duchovní:
   Jen odvahu, pane, tak demaskujte se dokonaleji; jste svobodným zednářem a víte velmi dobře, že svobodní zednáři byli nedávno papežem vyloučeni z církve.

Elifas Lévi:
   Zajisté to vím, a od té doby nejsem již svobodným zednářem, poněvadž svobodní zednáři, papežem exkomikovaní se domnívali, že není třeba již trpěti katolicismus; odloučil jsem se tedy od nich, abych uchránil si svobodu svědomí a vyjmul se z jejich politováníhodného pravidla, když ne nespravedlivého, jistě tedy nedůsledného; neboˇpodstatou zednářství jest snášenlivost ke všem kultům.

Duchovní:
   Znamená to lhostejnost ve věcech náboženství?

Elifas Lévi:
  Řekněte raději ve věcech pověry.

Duchovní:
   Ach! Vím, že náboženství a pověra jsou u vás stejné věci.

Elifas Lévi:
   Naopak, věřím, že tyto dvě věci jsou sobě protikladné a neslučitelné; pověreční jsou v mých očích neznabozi. Existuje pouze jedno náboženství. Vždy bylo pouze jedno pravé. Ono, které zovu vpravdě katolickým nebo universálním. I mohamedán může je vykonávati, jako na příklad Emir Abd-el-Kader, jenž zachránil křesťany v Damašku. Toto náboženství jest láska k bližnímu; symbol lásky k bližnímu je obecenství a obecenství jest opakem exkomunikace. Obecenství jest vzývání Boha; exkomikace jest zaklínání ďábla.

Duchovní:
   Proto jste naplněn ďáblam; neboť takové nauky činí z vás jistě vyobcovaného.

Elifas Lévi:
   Mám-li v těle ďábla, pak jste mi ho dal a já jistě bych nebyl tak zkažený, abych vám ho vrátil; nakládal bych s ním jako obchodníci se špatným zbožím, které přijímají do skladu, aby ho vyloučili z obcodu.

Duchovní:
   Nebudu vás déle poslouchati, jste bezbožný ďábel.

Elifas Lévi  (s úsměvem):
   Máte krásné mínění o mně! Říkáte věci, o kterých u sebe nemám tušení; nejsem tak učený a neřeknu vám, co jste vy. Jen vám připomínám, že váš výrok není ani křesťanský ani zdvořilý.

Duchovní:
   Jste nejnebezpečnější nepřítel církve.

Elifas Lévi:
   To vám řekl de Mirville; ale vám i jemu odpovím oněmi dvěma verši našeho dobrého a velikého Lafontaina:
       Nic není nebezpečnějšího než hloupý přítel,
       oč mnohem lepší jest chytrý nepřítel.

pátek 6. června 2014

Pythagorejci - zlaté verše



OČISTA

Buď dobrý syn i bratr, řádný otec, druh milý.
Tvým přítelem jen člověk ctnostný by měl se stát,
Z něho prospěch můžeš mít, když rad jeho budeš dbát,
Kvůli nicotnosti nikdy se s ním nerozhádej.
Že k příčinám následky se váží, na paměti měj
Víš, že nejpřísnější zákony tak stanovily.
Tvým posláním je bít se a v sobě překonat
Ty bujné a nezkrotně se vzpínající vášně.
Střízlivost si udržet a hněvu se vyhýbat,
Nic zlého nepovolovat doma či veřejně,
Nadevše ale sebe sama si považovat!
Nepromluv ani nejednej náhle a bez rozmyslu.
Věz, že to čeho snadno nabyl jsi ztrácí smyslu,
Když smrt, která bohatství či slávu neuznává
Se dostaví, jak všem lidem nakonec se stává.
Pokud tě těžké rány potkají znenadání,
Proč Osud tak učinil přemýšlej bez ustání,
Zda jinou cestou se dát až dojdeš na rozhraní,
Vždyť víš, že moudrého bohové vždycky chrání.

Tak jak jedni pravdu, ti druzí lež rádi mají,
Filozof s rozvážností schvaluje či zamítá,
Když bludy vládnou, odstoupí, počká na okraji,
Dokud nevidí, že světlo pravdy již prosvítá.
Slova moje jednou provždy do srdce si vryj;
Nech se vést rozumem, ne tím co jiní dělají;
Oproti předsudkům oči i uši si zakryj;
Poraď se, uvaž, neřiď se tím co jiní říkají,
Jen hlupák jedná nerozvážně a bez cíle,
Tobě jde o budoucnost, o žádné kratochvíle.

Když něco neumíš, že znáš, o tom nepředstírej,
Nepřestaň se učit, stále trpělivost měj.
Vždy střídmý, tak zdraví svého nikdy nezanedbáš
Své tělo nasyť a své mysli odpočinek dej.
Zbytečnou pozornost nebuď tím jak se holedbáš
Závisti ke každému přebytku se dohledáš
Pýcha s lakotou nakonec dočkají se trestu
Ty si vždy vybírej tu zlatou střední cestu.

DOKONALOST

Než večer oči zavřeš a k spánku se uložíš,
Co dobrého jsem udělal? Co opominul jsem?
Co špatného? Když tyto otázky si položíš,
Podle toho jednáš, lepším se stáváš každým dnem.
Nad těmito radami medituj, řiď se jimi
Jménem toho jenž do srdcí nám vryl čtveřinu
Posvátnou, emblém nezměrný a ryzí všech hrdinů,
Kteří se vždy řídili symboly posvátnými.

Duše tvoje s vroucností a veškerou svou mocí
Vždy vzývat by měla to božstvo, s jehož pomocí
Tvá práce se započala a také skončí se
Vždyť jejich podpora se váže k této premise;
Podstaty bytostí, které ve své gloriole;
Rozdílným sférám vládnou, jak nahoře tak dole,
Zákonů nebes, kde končí se, kde začínají,
Přírodních zákonů, které v tomto zemském ráji
Jsou platné, také jak navzájem se prolínají,
to vše se dozvíš v této životní kapitole.

Své jediné a pravé poslání když pochopíš,
Marné, bezvýsledné vášně v svém srdci utopíš
Poznáš, že špatnosti, které lidstvo absorbují
Jsou jejich výběrem i plodem, že ubožáci
čas i energii jen neúčinně utrácí
Když po tom, co v sobě nosí jinde se shánějí.

Strasti si sami působí, když hříčky svých dogmat
Semo a tamo na vlnách bezbřehého moře
Slepě se kymácejí, tu dole, tu nahoře,
Neschopni se bránit ani orkánu se poddat.

Ó Die všemocný! Proč neotevřeš jim oči?
Ne, to nelze. Vždyť pokud takto božstvo zakročí,
ukáže lidem tu cestu která k Pravdě vede,
Rozpoznat Dobro od Zla již se jim nepovede,
Takové schopnosti jen Příroda jim může dát.
Moudrý a šťastný člověče, ty jenž jsi prohlédl,
Až k těm nejvyšším sférám nebeským jsi dohlédl,
Ty můžeš sám v budoucnu božskou bytostí se stát.
Zatím drž se těch rad, které ti nyní mohu dát,
Poznej jak nad tělesností rozumem vládu vést
Do jasného Éteru pak se budeš moci vznést
Mezi bohy věčnými sám nesmrtelným se stát!

(zdroj: http://www.kabalacesky.com/kb_pythagoras.html)

 

středa 4. června 2014

Zeptejte se!

Nově můžete položit jakýkoliv dotaz, a to anonymně na následující adrese:

ZEPTEJ SE NA COKOLIV, CO TĚ ZAJÍMÁ NEBO S ČÍM MÁŠ PROBLÉM. POKUD NECHCEŠ, ABY BYL TVŮJ DOTAZ ZVEŘEJNĚN, JEDNODUŠE MI TO NAPIŠ DO OTÁZKY A DEJ TAM KONTAKT, KAM MÁM ODPOVĚDĚT :)

zkrátka se můžete volně zeptat na cokoliv - ZDE

Těším se na vaše příspěvky :-)

neděle 1. června 2014

sobota 31. května 2014

Otázky, které jste si možná nepoložili...



/1/ Jak starý bys byl, kdybys nevěděl kolik ti je?

/2/ Je horší neuspět nebo radši nikdy nezkusit?

/3/ Když je život tak krátký, proč děláme tolik věcí, co nechceme?

/4/ Myslíš, že je důležitější dělat správné věci nebo dělat věci správně?

/5/ Kdybys mohl svému narozenému dítěti předat 1 zkušenost, která by to byla?

/6/ Zaměnil jsi někdy šílenství s kreativitou nebo genialitou?

/7/ Proč jsi ty, zrovna ty?

/8/ Byl bys raději nešťastný genius nebo šťastný hlupák?

/9/ Je něco, co děláš opravdu jinak, než všichni ostatní lidé?

/10/ Chtěl bys sám sebe za kamaráda?

/11/ Za co jsi nejvíce vděčný?

/12/ Vyplnil se někdy tvůj největší strach?

/13/ Když ne TEĎ, tak kdy?

/14/ Jaký je rozdíl mezi přežíváním a opravdovým žitím?

/15/ Co bys udělal naprosto jinak, kdybys věděl, že tě za to nebude nikdo soudit?

/16/ Kdysi naposledy poslouchal zvuk vlastního dechu?

/17/ Každá chyba je ponaučení, tak proč se tak bojíme dělat chyby?

/18/ Měl si někdy pocit, jako by se tohle už někdy dělo?

/19/ Kolikrát už sis myslel, že máš pravdu, a přitom ses mýlil?

/20/ Kdo jsi byl předtím, než ti řekli, kdo jsi?