Egyptská kniha mrtvých aneb průvodce po světě za fyzičnem

Egyptská kniha mrtvých doprovází zemřelého v posmrtném životě, ve který Egypťané věřili a odhání zlé duchy. Svitky s texty zaříkadel byly uložené do hrobky v dřevěné schránce, vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých .

Egyptská Kniha mrtvých byl průvodce na cestu do podsvětí, který se dával mrtvým do hrobu. Byl to jakýsi návod, jak si počínat, aby obstál na podsvětním soudu. Zároveň mu měla dodat účinná zaklínadla, aby mu nic nechybělo a mohl se podle libosti vracet na svět. První texty takových zaklínadel jsou známé už z Textů pyramid, později z Textů rakví, ale vlastní Knihy mrtvých jsou psány na papyru a jsou známé od Nové říše. Vývoj textu byl dokončen až v době saiské (26. dynastie, 663-525 př. n. l. ) . Zachovalo se mnoho exemplářů rozdílné kvality (i tady rozhodovalo, kolik byl budoucí nebožtík schopen za takovou příručku zaplatit a jakého si sehnal na tuto práci písaře), takže jde o poměrně dobře probádaný text. Nejdůležitější je 125. kapitola, která jedná o podsvětním soudu.
 
Bývá často v knize vyobrazený. Skládá se ze dvou částí. V první části obrazu je síň Obou pravd. V pozadí sedí 42 bohů jako porota. V popředí jsou váhy, na jedné misce vah leží srdce zemřelého, symbol jeho svědomí, na druhé misce je závaží v podobě pera, symbolu bohyně pravdy Maat. U váhy stojí bůh Anup se šakalí hlavou a pozoruje, jestli jsou misky vah v rovnováze. Napravo stojí bůh Thovt s ibisí hlavou a zapisuje výsledek. Za ním je netvor s hlavou krokodýla, hrudí lva a zadkem hrocha, který pohltí zesnulého, pokud nebude shledán spravedlivým. Napravo od vah stojí zdvojená Maat a za ní zesnulý. Na druhé části obrazu je scéna, která následuje potom, kdy vážení dopadlo dobře. Bůh Hor se sokolí hlavou vede zesnulého před Usírův trůn. Usíre má na hlavě bílou korunu, v rukou pastýřské žezlo a důtky, za ním stojí bohyně Eset a Nebthet, před ním roste lotos, z jehož květu se vynořují čtyři synové Horovi. Před trůnem je stůl a na něm nachystaná hostina.

 

Textem této 125. kapitoly jsou instrukce, “co má zesnulý říkat při vstupu do síně obou pravd, aby byl zbaven všech hříchů a směl popatřiti do tváře všech bohů”. Pak následuje jakási egyptská zpověď. Ovšem podle instrukcí Knihy mrtvých má zesnulý své hříchy raději zatloukat a vydávat se za spravedlivého. Je to vlastně návod, jak bohy na soudu oblafnout a soudu se vyhnout. (což považuji osobně za absurdní a vede mne k myšlence, že tento návod byl pouze prodáván obyčejným lidem, zatímco kněžská obec držela autentickou 'Knihu mrtvých' - k obyčejným lidem se dostávali jen přepisy, které nebyli autentické + pokud nás po tomto životě skutečně čeká nějaký soud, nedomnívám se, že by bylo v naší moci tento soud 'oblafnout'...)

“Spíš, aby ses probudil. Zemřeš, abys žil. “

“Kdo se zahledí do slunce, tomu se odhalí podstata tmy. “

Jedním z nejstarších pocitů člověka je touha po životě a strach ze smrti. Z toho plyne touha po věčném životě, který by se i smrti měl podobat co nejvíce životu na zemi. V Egyptě se objevují texty o posmrtném životě (napsané na svitcích papyru) v době Nové říše. Byly uložené do rakve spolu s mrtvým ve zvláštní dřevěné schránce. Vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých.

Osiris na trůnu – z Knihy mrtvých. Některé exempláře byly bohatě ilustrované. V době Nové říše každý bohatý Egypťan chtěl mít Knihu mrtvých a tak se opisovaly doslova ve velkém množství. Častým opisováním docházelo ke snížení kvality textu. Jméno zemřelého se dopisovalo dodatečně na příslušná vynechaná místa, někdy jej dokonce zapomněli dopsat. Egyptologové seřadili celou sbírku textů knihy mrtvých do 189 kapitol. Ani nejdelší svitky ale neobsahují všechny kapitoly. Býval to výběr těch kapitol, které opisovač považoval za nejdůležitější.

Základem knihy mrtvých je, aby se duše zemřelého mohla volně pohybovat, vycházet ve dne do světa živých a při západu slunce se vrátit zpátky na onen svět. Texty vyjadřují obavu, aby brána do podsvětí byla vždy otevřená pro tento návrat. V případě, že by nebylo možné splnit naděje mrtvých na vrácení se do pozemského světa, měli Egypťané bohaté představy o trvalém pobytu mrtvých v Usírově říši. Šťastný mrtvý měl žít životem zemědělce, ale s tím rozdílem, že v Usírově říši měla být práce snadnější, úroda větší, navíc vždy dostatek jídla a pití. Pokud by nebylo jídlo a pití, musel mrtvý jíst a pít své výkaly.

 

Ideální bylo se práci vyhnout. Je to vyjádřeno v 6. kapitole Knihy mrtvých, kdy mrtvý chce k zemědělské práci za sebe mít náhradníka v podobě sošky. Ta se měla pomocí magické formule změnit na jeho dvojníka a přihlásit se místo něj do práce kdyby dozorce vyvolal jeho jméno. Text se psal přímo na sošku, která byla dřevěná, hliněná nebo keramická. Často můžeme jejich exponáty vidět ve světových muzeích. Je zajímavé, že aby ani tento dvojník nebyl přetěžován prací, hodně „hodných“ Egypťanů si dalo vyrobit více dvojníků, dokonce i 360 (na každý pracovní den jednoho).

Vážení duše z Knihy mrtvých. Jiné texty Knihy mrtvých jsou věnovány návodu, jak zdolat různá nebezpečí, která by mohla na onom světě číhat na mrtvého.
Dnes dělíme Egyptskou knihu mrtvý do svazků. První svazek knihy mrtvých sleduje putování duše záhrobím. Druhý obsahuje modlitby používané za života i po opuštění těla. Byly známy jen úzké vrstvě zasvěcenců. Dokonce je známo, že faraon Ramses II. a jeho syn vykrádali hroby, aby se dostali k těmto textům.

Zemřelý vstoupil do podsvětí před Usírův soud v síni Obou pravd. Je znám text z kapitoly 125 obsahující obhajobu mrtvého:
• Nedopustil jsem se špatného činu na posvátných místech
• Nerouhal jsem se bohu
• Nedopustil jsem se násilí na chudém

Obrázky ukazují, jak bůh písma Thovt zapisuje odpovědi a váží jejich správnost na misce vah. Na jedné misce je pravda, na druhé svědomí.

 Podsvětí bylo na druhé polovině zeměkoule, a tak se Egypťané obávali, aby nemuseli chodit po hlavě. Mohli se tam také setkat s nebezpečnými zvířaty. Proto bylo důležité neztratit svojí pozemskou paměť, znát alespoň své jméno a jména strážců prostorů, kam se potřeboval mrtvý dostat. Jméno strážců byl vlastně klíč, který tyto prostory otevíral.

Některá místa KNIHY MRTVÝCH jsou plná symbolů. Proměna ve zvířata (had, volavka) a rostliny (lotos) pomáhala otvírat síň Obou pravd a dostat se do podsvětí.

Svitky byly nacházeny v bohatých hrobkách ještě před rozluštěním hieroglyfů. Nejčastěji pocházejí z doby kolem roku 1500 let př. Kr., ale ukázalo se, že jsou kopiemi textů z doby až 3 000 let př. Kr. Tyto byly o poznání později nalezeny v hrobech a chrámech dodnes málo prozkoumané saharské civilizace. Pocházely tedy z doby před úplným sjednocením Egypta. Sahara tehdy nebyla pouští, ale zřejmě nejúrodnější oblastí na světě!

zdroje:
Egyptská kniha mrtvých, nakl. EMINENT 2002.
www.egyptologie.cz

Jak ovládnout své sny? (lucidní snění)

 Naprostá většina lidí má obrovské možnosti v oblasti myšlení, mnohem větší než obvykle tušíme; ty pravé okolnosti potřebné k jejich probuzení však vyvstávají tak zřídka, že naprostá většina zemře, aniž si uvědomí víc než zlomek svých schopností. 

Učíme se lucidně snít

Tak jako vědomé myšlení je i lucidní snění schopností, kterou je možné získat a rozvíjet cvičením. Může se každý naučit lucidně snít? Vyžaduje to nějaký zvláštní talent vlastní pouze několika šťastlivcům, anebo je snad dokonce tato pozoruhodná schopnost jen jakýmsi nepolapitelným zázrakem lidského mozku? Odpověď na tuto otázku je stejná jako na otázku, zda se každý může naučit mluvit.

Dle mého názoru existují pro učení se lucidnímu snění dva základní předpoklady: motivace a dobrá schopnost vybavovat si sny.

Mít lucidní sen a po probuzení o tom vědět samozřejmě vyžaduje sen nezapomenout. Čím častěji si pamatujete sny a čím jasnější a detailnější vaše vzpomínky jsou, tím větší je šance, že sny, které si zapamatujete, budou lucidní. Čím lépe znáte svoje sny, tím snadněji je rozpoznáte jakožto sny ve chvíli, kdy se odehrávají.

Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro nezapomínání snů je motivace. Ten, kdo si sny pamatovat nechce, si je asi těžko začne vybavovat. Mnoha lidem stačí jenom si před spaním připomenout, že si chtějí sen zapamatovat. Jedním z účinných způsobů, jak tento záměr posílit, je mít u postele zápisník a zaznamenávat do něj vše, co si ze svých snů po probuzení vybavíte. Čím víc snů si zapíšete, tím víc si jich budete vybavovat.

Spolehlivou metodou k zapamatování snů je naučit se položit si každé ráno otázku: „O čem se mi právě zdálo?“ Musí to být vaše první myšlenka po probuzení, jinak sen nebo jeho část záhy díky vlivu ostatní nesouvisejících myšlenek zapomenete. Nesmíte se vzdát příliš brzo. Pokud si zprvu nic nevybavíte, jen trpělivě vytrvejte ve své snaze, nehýbejte se a na nic jiného nemyslete, a útržky snu se vám ve většině případů začnou kousek po kousku vracet.

Řekněme tedy, že už si sny pamatujete tak často, abyste si dokázali zřetelně uvědomovat, jak málo jste v nich lucidní. Mít lucidní sen je pro vás jako najít na ulici peníze - dochází k tomu sice velmi zřídka, ale stojí to vážně za to. Rozvíjet schopnost lucidně snít pak dle této analogie znamená věnovat svůj čas něčemu, čím si peníze sami vyděláte.

Možná přemýšlíte, zda je možné naučit se lucidně snít dle vlastní vůle, kdykoli chcete. Mně má vlastní zkušenost ukázala, že to možné je. Že mi to trvalo dva a půl roku, bylo nejspíš proto, že mě nikdo neučil, jak na to. Vzhledem k tomu, že jsem zezačátku neměl zrovna jasnou představu, co vlastně dělám, promrhal jsem mnoho času a úsilí zbytečnostmi. Věřím, že s pomocí techniky, kterou jsem nakonec objevil, by měl každý, kdo je dostatečně motivovaný, být schopen naučit se lucidně snít, a to za zlomek doby, kterou jsem tím strávil já.

Mnemotechnická indukce

Mnemotechnická indukce lucidních snů (zkratka MILD) je metoda, která není založena na ničem složitějším nebo tajemnějším než na naší prosté schopnosti vybavit si, že jsme si předsevzali provádět nějakou činnost. Obvykle si za tímto účelem své plány zapisujeme do diáře, ale je tu i možnost, vytvořit si v mysli most mezi tím, co chceme provádět, a okolnostmi, za kterých to provádět chceme. Tento most lze velmi účinně podepřít mnemotechnickou pomůckou. Řekneme: si: „Až se stane to a to, vzpomenu si, že chci dělat to a to.“ Tedy například: „Až půjdu kolem nějaké banky, vzpomenu si, že chci vybrat peníze.“ V případě snů používám tuto verbalizaci: „Až budu příště zase snít, vzpomenu si, že chci poznat, že je to sen.“ Při technice MILD postupujete takto:

1) Brzy ráno, když se spontánně probudíte, projděte si sen, který se vám právě zdál, abyste si ho dobře zapamatovali.

2) Pak, jak opět usínáte, řekněte si: „Až budu zase snít, vzpomenu si, že chci poznat, že jsem ve snu.“

3) Vybavte si sami sebe ve snu, který se vám před probuzením zdál, tentokrát si ale představte, že jste si uvědomili, že jde o sen.

 4) Opakujte bod 2) a 3), dokud necítíte, že váš záměr je dostatečně pevný nebo dokud neusnete.

Pokud vše půjde, jak má, po chvíli se objevíte ve snu (který nemusí připomínat ten, v němž jste si sebe představovali) a budete lucidní. Princip je stejný, jako když se naučíte probouzet se v určitou konkrétní hodinu a usínáte s jistotou, že tomu tak bude. Schopnost probouzet se uvnitř snů lze brát jako určité vylepšení této schopnosti probouzet se ze snů.

* * *

V současnosti již existuje několik technik, které by v budoucnu mohly být využívány k navození lucidních snů. Jednou z nich je hypnóza. Autosugesce čili příkaz, který si sami dáme, je také určitou formou hypnózy a tvoří součást mnemotechnické indukce. Mnoho lidí ji jako techniku k vyvolání lucidních snů shledalo přinejmenším částečně účinnou.

Praktické využití lucidních snů

Ačkoli se zatím ještě stále pohybujeme především v rovině spekulací, naše práce na Stanfordově univerzitě i výsledky ostatních průzkumníků lucidity naznačují, že lucidní snění se nakonec může stát našim pomocníkem v mnoha rozličných oblastech. V současné chvíli si dovedu představit zhruba čtyři: vědecký výzkum; zdraví a vnitřní růst; řešení tvůrčích problémů, pomoc při rozhodování se a předjímání budoucích událostí; realizování našich tužeb a zábava.

Všechny tyto možnosti využití lucidního snění jsou příklady tvůrčího, tvořivého jednání, kreativity. Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, že základní výhodou, kterou s sebou jasné vědomí přináší - jak ve spánku, tak i v bdění - je právě možnost pružného, nezautomatizovaného jednání. Elmer a Alyce Greenovi, výzkumníci na poli biofeedbacku, uvádějí:

Stále více se ukazuje, že léčení a kreativita jsou dva různé kousky jedné a té samé skládanky. Svámi Ráma i Jack Schwarz, západní súfijec, se kterým jsme nedávno měli možnost spolupracovat, zastávají názor, že ve stavu hlubokého zasnění se je možné vlastní silou podpořit proces uzdravování…

Využívání snů k léčení bylo ve starověku široce rozšířené. Nemocní usínali v chrámech k tomu určených a doufali ve sny, které je vyléčí nebo alespoň odhalí příčinu jejich nemocí a ukážou, kde hledat lék. Zmiňuji se o tom proto, abychom si připomněli, že léčení s pomocí lucidního snění je zčásti stará a zčásti nová myšlenka.

Noční můry a úzkosti: Abychom si ukázali, jak může lucidita snícímu pomoci vypořádat se s úzkost vyvolávajícími situacemi, zamysleme se nad následující analogií. Nelucidně snící je jako malé dítě, které se bojí tmy. Dítě skutečně věří, že někde tam ve tmě jsou zlé příšery. Lucidně snící by pak mohl být jako trošku starší dítě, které se sice stále ještě bojí tmy, ale už ví, že příšery neexistují Tohle dítě se možná bojí, ale ví, že ve skutečnosti není nic, čeho by se mělo bát, a může se pokusit svůj strach překonat. Stejné je tomu s lucidně snícím dospělým člověkem. 

Když tedy ve snech prožíváme úzkost, nejadaptivnější reakcí je uvědomit si, že jde o sen, a postavit se situaci kreativním způsobem. Ve skutečnosti úzkost skutečně často vede ke spontánním lucidním snům. Vlastně bychom měli teoreticky vždy na úzkost ve snech reagovat luciditou, pokud jsme poučeni o možnosti takového řešení.

 V jednom lucidním snu se mi podařilo využít symbolické transformace. Vracel jsem se z dlouhého putování a se spacákem a oblečením svázaným v raneček jsem kráčel po ulici, když přede mnou zabrzdilo taxi a zatarasilo mi cestu. Dva muži zůstali v autě a jeden vystoupil a chystal se mě okrást a zbít. Najednou jsem si uvědomil, že jsem ve snu a okamžitě se na ně vrhl, naházel je na jednu hromadu a zapálil. Do jejich popela jsem zasadil květiny a probudil se naplněný pulsující energií.

Zvolil jsem aktivní přístup a s použitím očišťujícího symbolu ohně transformoval negativní obraz násilníků v pozitivní obraz květin. Tento sen považuji za léčivý proto, že po probuzení jsem se cítil dobře. A lupiči? Tak nějak jsem cítil, že jako květiny budou šťastnější. Tento lucidní sen je příkladem důležitého psychoterapeutického principu: pro vyřešení vnitřních konfliktů není nezbytné sen interpretovat. V mnoha případech mohou být konflikty vyřešeny symbolicky přímo ve snu samotném.

* * *

Klíč k nepředstavitelné moci leží dnes na dosah celé pozemské populace. Jsem přesvědčen, že další krok, který lidstvo posune vpřed, nebude vykonán v továrnách s pomocí technologií, ale v nočních výpravách snílků. Přemýšlejte o možnostech, které se nám nabízejí. Erotické splynutí nebývalé intenzity s nejpřitažlivější ženou, jakou si dokážete představit. Výlet do ostrovního ráje, kde vám inteligentní domorodci zpěvem podávají odpovědi na všechny otázky vašeho každodenního života.

Během jediné noci můžete filosofovat s Aristotelem, žertovat s nějakou velkou populární hvězdou, radit se o investicích s bankovním specialistou apod. i kdyby schopnost ovládat sny byla jen vzdálenou teoretickou možností, stojí rozhodně za to o ni usilovat. Tělesné potěšení, moudrost, emocionální vyrovnanost, mimosmyslové vnímání nebo třeba i horký tip na sedmý dostih v Belmontu - ať už si za svůj cíl zvolíte cokoli, odpověď na vás může čekat hned za branami spánku.“

LaBerge, Stephen, PhD. v knize
LUCIDNÍ SNĚNÍ

zdroj: http://medium.mysteria.cz/text_scr/2007_7_jak.htm

Pentagram a jeho významy

Pentagram (pěticípá hvězda) je stejně, jako Ouroboros - prastarým magickým a také ochranným symbolem. Setkáváme se s ním 3500 let před našim letopočtem, jako již tradičně - v Egyptě! (ano, tam je zdroj...) Pravděpodobně však může být ještě starší. Jeho spojování se zlem není dlouho trvající záležitost - ve skutečnosti by se dala počítat do pár stovek let. A my se dnes podíváme na to, jaké významy má v rozličných kulturách napříč vývojem lidstva, kde všude se objevuje a jak na něj bylo nahlíženo - než byl démonizován. I kdyz je pravdou, že v posledních letech přitahuje symbol větší a větší spektrum lidí, a nejen proto je na místě, znát jeho správný význam.

Paradoxně zaznamenal velký vzestup ve středověku, kdy se používal, jako ochraný symbol proti zlu, démonům a negativní energii. V esoterických kruzích našel rovněž užití, jako symbol pravdy.  Na rytiřských štítech symbolizoval tzv. 5 ctností, mezi které patřila štědrost, zdvořilost, cudnost, chrabrost a zbožnost. V křesťanské tradici symbolizuje 5 ran Kristových. Vzhledem ke staří symbolu je však třeba konstatovat, že zrovna křesťanské pojetí nebude to nejrelevantnější...

Pythagorejci: v něm spatřují symbol dokonalého člověka. Nazývají ho Pentalpha. Studiu jeho geometrie, ale i dalších symbolů a těles věnovali velmi mnoho času.

Svobodné zednářství: vychází z obdobného významu, jako první Pythagorejci. Zároveň je symbolem Mistra lóže. Často je spojován s pohanstvím a tudíž označován, jako symbol pohanský. V tomto kontextu došlo k jeho diskreditaci, kdy ho křesťanství, označilo, jako symbol satanský, ve snaze potlačit původní přírodní náboženství a nastolit tehdejší nástroj moci - křesťanskou víru.

Rosekruciání: ho stejně jako kabalisté vnímají ve vztahu k člověku. V tomto případě však jako symbol obrození lidstva. Ve studiích se používá, jako symbol víry a učení tajemstvím. Dále jako symbol života a lidstva, kdy symbolizuje 5 prstů, 5 smyslů, 5 životních stádií člověka.

Egypt: ve starověkém Egyptě prezentoval symbol lůno, ze kterého je všechno zrozeno. Stejný význam mu přisuzovala i keltská tradice.

Hermetismus: i hermetici v něm spatřují symbol člověka. V tomto konkrétním případě člověka v mikrokosmu (duchovní sféra, astrál). Opak makrokosmus (fyzický svět).

Buddhismus: v buddhismu se symbol neobjevuje přímo. Ovšem některé zdroje ho spojují s 5ti-listým lotusem, který drží Buddha v ruce. V tomto kontextu se stává symbolem osvícení. Opět se tedy jedná o stejný význam, který se váže k dokonalosti člověka, ke které vede dlouhá duchovní cesta.

Hinduismus: stejně jako v buddhismu, ani v hinduismu se symbol neobjevuje přímo. Přesto však bývá spojován se Shivou, který se nazývá "Panchanana" nebo také "five faced". (5 obličejů)

Židé: v něm spatřují symbol pravdy, který již byl zmíněn. Tato symbolika má opodstatnění v prvních 5 knihách Bible, které se nazývají "Pentateuch". Ty jsou totiž považovány za "koncept pravdy".

Gnosticismus: jej vnímá, jako mystický symbol. Je nazýván "Blazing Star", volně přeloženo, jako planoucí hvězda. Hlubší význam je otázkou studia gnosticismu.

Cernunnos

 

Druidové: Druidský systém uctívá všechno živé, podobně jako šamanismus. Krom toho však uctívá entitu zvanou Cernunnos. Znám také jako rohatý bůh - bůh lesa. Právě on se stal předlohou pro křesťanského Satana. Pravděpodobně se jedná o analogii Baphometa, což aktuálně nemohu říci s jistotou. Vraťme se k pentagramu, který právě v druidské tradici symbolizoval boha Cernunnose. Pokud nebyl v magické praxi směřován přímo k Cernunnosovi, jedná se o klasický symbol 4 elementů, tzn. ohně, vody, vzduchu a Země! Tedy symbol pohanství, případně symbol čarodějnictví.

To jsou 4 elementy, ze kterých vzešla veškerá hmota. Patým elementem je Akasha - éter - princip ducha. Čili element zodpovědný za mysl a spiritualitu.

Zmíněný symbol člověka lze spatřit velmi jednoduše. 2 dolní cípy představují nohy, 2 nad nimi ruce a poslední horní samozřejmě hlavu.

Templáři: otázka Templářů je složitá sama o sobě. Existují však spekulace, že právě pentagram byl  pravým symbolem řádu. Více informací lze najít ZDE (jestli čekáte český zdroj, jste naivní) :)

V moderní době byl pentagram znovu asociován s před-křesťanskými systémy víry a nauk, tudíž prezentován, jako symbol člověka a 4 (5) elementů, až po velkém boomu okultismu v průběhu 17-18. století. Samozřejmostí je jeho ochranný význam, a to jak v magické praxi, tak i mimo ni.

A příště zase třeba o tom obráceném...

Co je to Ouroboros?

Slovo Ouroboros pochází původně z řečtiny a dalo by se volně přeložit, jako "pohlcovač ocasu". Je to jeden z nejstarších mystických symbolů na světě. Ouroboros nabývá několik významů z různých sfér života a existence, které se mohou prolínat. Samotný had - pojídající svůj ocas symbolizuje cyklickou povahu Vesmíru. Tvorbu a zničení. Život a smrt. V tomto případě nám ukazuje, že život a smrt jsou a musí být nutně propojeny. Bez života není smrti a bez smrti není života.

Podle některých zdrojů se symbol Ouroboros objevuje již ve starém Sumeru. Oficiálně je však datován do období starověkého Egypta, kde obepíná slunce (sluneční kotouč) a prezentuje tak cyklický oběh Slunce kolem středu galaxie (tzv. Galaktický epicykl). V mytologii pak slouží, jako symbol pro Mléčnou dráhu.

Symbol byl hojně využíván také v alchymii a Gnosticismu, kde prezentuje cyklus života a sloučení protikladů. Život a smrt jedno jsou - had se požírá a sám sebe ničí, jen proto, aby se mohl znovu zrodit. Jedná se tedy o transcendenci duality. (transcendence = překročení, přesahování)

V alchymii pak představuje princip (ducha) Merkura, což je dle alchymistů substance, která v našem světě prochází veškerou hmotou (o hmotě nám je toho ještě hodně skryto...). Dále je symbolem nepřetržité obnovy (jako had shazuje svou kůži, aby získal novou) a harmonie protikladů.Symbol cyklu života a smrti, ze kterého se má lidská duše osvobodit.

Byly nalezeny alchymistické spisy, kde byl Ouroboros napůl bílý, napůl černý - podobně, jako třeba Jing a Jang. Tím symbolizuje dualitu Přírody a všech věcí v naší realitě. Důležitým sdělením však je, že tyto 2 strany NEJSOU V KONFLIKTU, jak se my lidé - často domníváme (věčný souboj dobra proti zlu, který je pouhou iluzí lidského vědomí). Hlavní myšlenkou je, že "Vše je jedno", což je základním konceptem tzv. hermetické moudrosti.

Ouroboros, jako takový se objevuje téměř u všech starověkých kultur bez ohledu na prostředí. Krom zmíněného Egypta není výjimkou ani v Severských legendách. Například velký had Jormungandr. Hlavní aztécký bůh Quezcoatl je interpretován obdobně a výjimkou nejsou ani starověcí čínští draci, u kterých nacházíme shodné aspekty. Jinými slovy - starověk je Ouroborosem prolezlý :)

Vědci našli důkaz o existenci duše!

Jakmile pacient zemře, kvantové informace existují dál mimo tělo ve vesmíru jakožto duše.

Dvojice světově uznávaných vědců kvantové teorie oznámila, že může potvrdit existenci duše. 

Američan Stuart Hameroff a Brit Roger Penrose, kteří vyvinuli kvantovou teorii vědomí tvrdí, že naše duše se nachází uvnitř struktur zvaných mikrotubuly...které žijí v našich mozkových buňkách.

Jejich teorie vychází z představy o mozku jako biologickém počítači se 100 miliardami neuronů, které působí jako informační síť. Informuje portál News.com.au.

Ve chvíli, kdy je člověk na pokraji smrti, mikrotubuly ztrácejí kvantový stav, informace v nich však nejsou zničeny. Laicky řečeno, duše neumírá, ale navrací se do vesmíru (chápej, jako do prostoru, který je mimo lidské vnímání)

"Řekněme, že srdce přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotubulech nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru," uvedl Stuart Hameroff.

"Jakmile je pacient resuscitovaný, když ho oživí, kvantová informace se vrací do mikrotubulů a tudíž do těla a pacient má známé zážitky se smrtí (světlo na konci tunelu etc.)," dodal Hameroff.

V případe, že pacient přeci jen zemře, kvantové informace existují dál mimo tělo ve vesmíru, jakožto duše. Za předpokladu, že jsou kvantové informace vědomí - jedná se skutečný a relevantní důkaz!

Pokud je to vědecký důkaz - osobně by mě velmi zajímalo, zda k tomu přihlédnou například učebnice o člověku nebo další vědci napříč obory. Obávám se, že nikoliv...

Co je to Moudrost?

Moudrost nelze přímo definovat, má totiž mnoho podob. Velcí myslitelé, filozofové, psychologové, teologové ale ani neurovědci se na jednotné definici neshodli. Pokud však přeci jen máte potřebu věci pojmenovávat, moudrost můžeme popsat, jako interní disciplínu charakteru člověka, jejíž výsledek je umění žít.

S moudrostí se nikdo nerodí. Ta se získává v průběhu života – je to však velmi relativní. Někdo nemusí získat moudrost nikdy. Někdo jen z části a někdo ji třeba může dosáhnout, ale vzápětí ji opět ztratit. O někom můžeme říct, že je moudrý, protože je starý a hodně toho prožil. Někdo nám může přijít moudrý, protože je ušlechtilý a jedná s grácií. Někdo na nás může působit moudře, protože je znalý a rozumí věcem. Jiného můžeme považovat za moudrého třeba proto, že je zkrátka dobrým člověkem. Moudrost zkrátka nemá jednu podobu, ale projevuje se skrze samotného člověka, který jí podoby dává.

Je to stejně nespravedlivé jako s inteligencí a zároveň nejspravedlivější. Moudrost nebo sklony k moudrosti mohou být dány geneticky – pak také prostředím a především okolními vlivy, které zahrnují třeba tolik důležitý aspekt – jaké lidi máme kolem sebe a co jsme prožili. Na druhou stranu, nikdo nikomu nebrání k moudrosti dojít. Není to tedy něco, co padá či nepadá z nebe, ale jedná se o subjekt, který musí být středem ZÁJMU. K moudrosti se totiž dochází.

Člověk, který stojí o to být moudrý, s největší pravděpodobností během svého života moudrosti dosáhne. Třeba tím, že bude kriticky hodnotit své jednání a ptát se, co mohl udělat lépe, co mohl udělat moudřeji. Tak či onak – skutečně moudří lidé jsou vzácní!

Moudrost má své dějiny

Moudrost, která pokud se jedná o nefalšovanou moudrost, přináší člověku vždy více užitku, než zmatku – je stará, jako lidstvo samo. Moudrý člověk vidí, kdežto hlupák bloudí ve tmě.  Lidská moudrost není o nic starší, než první civilizace a tudíž i první filozofie. Však samotný pojem filozofie má řecký původ ve slovech ‚Láska k moudrosti‘.

Můžete si tak být jisti, že lidé, kteří moudrost hledali, jsou součástí lidské civilizace již od samotného počátku. Sumer, Babylon, starověký Egypt (odkazy na starověkou moudrost mohu poskytnout). Ze starověké moudrosti čerpala také Biblická kniha přísloví. S moudrostí se setkáváme v posvátných textech staré Indie. Jinak tomu není ani v nedaleké Číně (kniha Tau a ctnosti). Výjimku netvoří ani starověký Řím a Řecko – tedy období antické.

Můžeš-li udělat něco lépe… proč to neuděláš?

Moudrost má při nejmenším 2 aspekty. Je to svérázný, poznávací, ale především rozhodovací proces a kromě toho ji lidé považují za svrchované dobro – a vrchol lidského vývoje. Moudrost však najdeme také v přírodě – ptáci, kteří cestují tisíce kilometrů a ví přesně kam letět, i jak se vrátit. Velryby, které putují přes moře i oceány s naprostou přesností, ale třeba i stromy, všude kolem nás, kteří na podzim shazují své listy. Jedná se o další – přirozenou podobu moudrosti – života, jako takového.

Druhová moudrost je něco, kam bychom mohli zařadit například schopnost abstraktního myšlení, jeho porozumění, logiku, ale třeba také úroveň jazyka. Naproti tomu moudrost skupinová, je moudrostí, která vychází z empirismu a tudíž zkušenosti. Je to moudrost filozofů, právníků, lékařů, ale také všech řemeslníků. Kteří si z generace na generaci předávají moudrost o tom, CO DĚLAT, ale především JAK TO DĚLAT. A nakonec existuje individuální moudrost jednotlivých lidí. Existují jednotliví moudří lidé.

 

Kdybychom individuální moudrost přirovnali ke stavebnici nebo pyramidě, měla by 6 složek, čili 6 pater. 

1.       Altruismus – jedná se o opak egoismu. Altruismus je nesobeckost, nekonfliktnost a dobrosrdečnost. Z moudrých lidí jde nefalšovaná vřelost. Ale pozor, je to moudrý – nikoliv bezbřehý altruismus. Moudrý člověk dokáže parazita praštit. Čili pro někoho překvapivě – součástí moudrosti je neposkytnutí pomoci někomu, kdo si ji nezasluhuje. Moudrý člověk je tedy dobrosrdečný a ochotný, ale moc dobře ví, kdy s tím má ve vztahu ke konkrétní osobě přestat.

2.      Znalosti – další součásti individuální moudrosti jsou znalosti. Nejedná se však jen o fakta. Moudří lidé nejsou chodící encyklopedie. Ale za to moc dobře vědí, kdy, kde a jak fakta užít. Spadá sem i dovednost, dokonale rozlišit, kdy, kde, jak a za jakých okolností lze udělit radu, která může mít z úst moudrého člověka zásadní význam pro další dění.

Úzce související je také správné myšlení. To znamená myšlení, jasné, přesné, věcné, určité, dostatečně široké, dostatečně hluboké a logické! Směsicí předchozích vlastností se dostáváme k tolik skloňovanému kritickému myšlení. Lidé sdělují nejrůznější tvrzení, které můžeme považovat za výroky. Kritické myšlení znamená, kriticky a se správným myšlením (jeho vlastnosti najdete výše) rozhodnout o tom, které výroky přijmeme, jako pravdivé, které jako nepravdivé, a kde umíme říct: ‚Nevím‘.

Kriticky myslící lidé nelze snadno obloudit. Jsou trpěliví… zvažují všechny důkazy a spojují si souvislosti, dlouho váží fakta. Často kladou otázky (otázka výrokem není!) Je třeba si uvědomit, že kritické myšlení není stav. Je to proces! Je to proces celoživotního učení, které nemá strop. Mistry kritického myšlení se tak nikdy nestaneme. Přesto stojí za to, se o to pokoušet…

3.       Vyrovnanost – zejména citová. Velká vyrovnanost. Moudří lidé zvládají i oprávněný hněv. Dokážou být veselí, aniž by je radost přímo ovlivňovala. NENÁVIST, součástí moudrosti NENÍ!

4.       Poznej sám sebe! – prastarý filozofický příkaz. Jedná se o jednu z nejtěžších a nejsložitějších věcí v lidském životě. Informace, které nás určují a dělají nás tím, kdo jsme, se totiž do dlouhodobé nevědomé paměti ukládají v raném dětství a následně nejsou vědomé pozornosti ani mysli přístupné. Přesto na nás působí ve své plné síle.

5.      Nezaujatost – opět se jedná o určitý protiklad egoismu. Moudrý člověk ví, že tak jak vidí věci on, nevidí je celý svět. Dokáže se tedy zbavit ‚svých vzorců‘ a vnímat problém objektivně. Právě oproštění se od svého programu myšlení umožňuje poznat věci takové, jaké skutečně jsou.

      Moudrý člověk chápe, jak se na stejný problém dívá žena a muž. Chápe, že co nám v Evropě přijde normální, na druhé straně světa může být naprosto absurdní nebo šílené a naopak. Jaké to ale tedy vlastně je? Kdo to určí? – Nikdo… uvědomují si relativnost.

Moudří lidé si uvědomují relativnost do takové míry, že vědí a jsou si plně vědomi toho, že veškeré poznání, včetně toho jejich vlastní poznání i vlastní moudrosti – je něco relativního.
Plně si uvědomují, že to, co platí dnes, nemusí v žádném případě platit zítra…

6.       Schopnost snášet nejistotu – moudří lidé snášejí nejistotu dobře. K tomu vede celá řada osobitých i charakterních procesů mysli včetně přesvědčení. Přitom jsou po celou dobu otevřeni novým poznatkům i novým souvislostem. 

K sepsání tohoto článku mě inspiroval MUDr. František Koukolík, DrSc. a jeho esej o moudrosti, z jejíž základu jsem čerpal. Tímto bych mu chtěl vyjádřit nesmírnou úctu a obdiv, především za to, že v dnešní době plné chaosu je jednou z mála osob, ke které lze vzhlížet.