Několik obrázků pro zasvěcené

 

Elifas Lévi: dialog s duchovním

Z relevantních důvodů jsem se rozhodl na svém blogu publikovat některé dialogické úvahy Elifase Léviho. Všechny pocházejí z jeho Knihy zasvěcení, kterou přeložil z francouzštiny Dr. Jan Kefer. Kniha vyšla poprvé v českém vydaní v roce 1936 a následně až roku 1991, kdy ji znovuvydal Trigon. Druhá světová válka i celé následující období po ní bylo totiž pro naši věc poněkud neblahé...

Duchovní:
   Vaše domnělá věda pochází z pekla a vaše rozumové důvody jsou rouháním.

Elifas Lévi:
   Nevím, zda vaše nevědomost pochází z nebe; avšak vaše zásady velmi se podobají nespravedlnosti.

Duchovní:
   Nazývám věci pravými jmény a tím hůře pro vás, zdají-li se vám nespravedlností. A vy, který jste odstoupil z církve, který se pokoušíte pomáhati bezbožnosti, podkopávati věčné základy v jejich principech, jste šíleně pyšným, domníváte-li se, že se otřesou pod náporem vás rovných, když s nebetyčnou hanbou napřahujete své zlovolné ruce, abyste je zničil! Nebojíte se osudu Ozova, jehož Bůh smrtí poranil, když v lepším úmyslu než je váš a možná že i čistšíma rukama chtěl podepříti svatostánek?

Elifas Lévi:
   Dosti již, pane. Citujete bibli, aniž byste jí rozuměl; být vámi, místo citování bych se snažil jí porozuměti. Smrt Ozova, o které jste právě mluvil, podobá se poněkud tragickému konci 42 dětí roztrhaných medvědy, poněvadž se posmívaly holé hlavě proroka Eliáše. "Na štěstí," praví Voltaire k tomuto místu, "v Palestýně nebylo medvědů."

Duchovní:
   Pak jest tedy bible souhrn směšných pohádek a vy se jí posmíváte jako Voltaire?

Elifas Lévi:
   Bible je hieratická, to jest svatá kniha; jest psána v kněžském slohu s neustálým množením legend a alegorií.

Duchovní:
   Církev jediná má právo ji zrušiti; věříte v její neomylnost?

Elifas Lévi:
  Náležím církvi a nikdy jsem neřekl ani nenapsal ničeho, co by jí odporovalo.

Duchovní:
   Obdivuji vaši drzost. Nejste snad volnomyšlenkář? Nevěříte snad v pokrok? Nesouhlasíte s přepjatostí moderní vědy, která denně vytýká bibli lež? Nevěříte snad v nezjistitelné stáří světa a v současnou neb následnou různorodost lidských ras? Nepovažujete příběh s Adamovým jablkem, o které se opírá dogma o prvotním hříchu, za báj nebo pohádku, což jest totéž? A uvědomujete si, co z toho plyne? Není prvotního hříchu, není vykoupení, není zjevení ani vtělení; neboť křesťanství bylo jen dlouhým omylem; církev pohrdá rozumem a vychovává nevědomost. Tak daleko jste a odvažujete se ještě pokládati se za katolíka?

Elifas Lévi:
   Co znamená slovo katolický? Neznamená universálnost? Věřím v universální dogma a chráním se bludů jednotlivých sekt. Přesto se těším nadějí, že pokrok se naplní a že všichni lidé se spojí u víře v základní pravdy, což se již uskutečnilo ve svobodném zednářství, oné společnosti rozšířené již po celém světě.

Duchovní:
   Jen odvahu, pane, tak demaskujte se dokonaleji; jste svobodným zednářem a víte velmi dobře, že svobodní zednáři byli nedávno papežem vyloučeni z církve.

Elifas Lévi:
   Zajisté to vím, a od té doby nejsem již svobodným zednářem, poněvadž svobodní zednáři, papežem exkomikovaní se domnívali, že není třeba již trpěti katolicismus; odloučil jsem se tedy od nich, abych uchránil si svobodu svědomí a vyjmul se z jejich politováníhodného pravidla, když ne nespravedlivého, jistě tedy nedůsledného; neboˇpodstatou zednářství jest snášenlivost ke všem kultům.

Duchovní:
   Znamená to lhostejnost ve věcech náboženství?

Elifas Lévi:
  Řekněte raději ve věcech pověry.

Duchovní:
   Ach! Vím, že náboženství a pověra jsou u vás stejné věci.

Elifas Lévi:
   Naopak, věřím, že tyto dvě věci jsou sobě protikladné a neslučitelné; pověreční jsou v mých očích neznabozi. Existuje pouze jedno náboženství. Vždy bylo pouze jedno pravé. Ono, které zovu vpravdě katolickým nebo universálním. I mohamedán může je vykonávati, jako na příklad Emir Abd-el-Kader, jenž zachránil křesťany v Damašku. Toto náboženství jest láska k bližnímu; symbol lásky k bližnímu je obecenství a obecenství jest opakem exkomunikace. Obecenství jest vzývání Boha; exkomikace jest zaklínání ďábla.

Duchovní:
   Proto jste naplněn ďáblam; neboť takové nauky činí z vás jistě vyobcovaného.

Elifas Lévi:
   Mám-li v těle ďábla, pak jste mi ho dal a já jistě bych nebyl tak zkažený, abych vám ho vrátil; nakládal bych s ním jako obchodníci se špatným zbožím, které přijímají do skladu, aby ho vyloučili z obcodu.

Duchovní:
   Nebudu vás déle poslouchati, jste bezbožný ďábel.

Elifas Lévi  (s úsměvem):
   Máte krásné mínění o mně! Říkáte věci, o kterých u sebe nemám tušení; nejsem tak učený a neřeknu vám, co jste vy. Jen vám připomínám, že váš výrok není ani křesťanský ani zdvořilý.

Duchovní:
   Jste nejnebezpečnější nepřítel církve.

Elifas Lévi:
   To vám řekl de Mirville; ale vám i jemu odpovím oněmi dvěma verši našeho dobrého a velikého Lafontaina:
       Nic není nebezpečnějšího než hloupý přítel,
       oč mnohem lepší jest chytrý nepřítel.

Co je to Ouroboros?

Slovo Ouroboros pochází původně z řečtiny a dalo by se volně přeložit, jako "pohlcovač ocasu". Je to jeden z nejstarších mystických symbolů na světě. Ouroboros nabývá několik významů z různých sfér života a existence, které se mohou prolínat. Samotný had - pojídající svůj ocas symbolizuje cyklickou povahu Vesmíru. Tvorbu a zničení. Život a smrt. V tomto případě nám ukazuje, že život a smrt jsou a musí být nutně propojeny. Bez života není smrti a bez smrti není života.

Podle některých zdrojů se symbol Ouroboros objevuje již ve starém Sumeru. Oficiálně je však datován do období starověkého Egypta, kde obepíná slunce (sluneční kotouč) a prezentuje tak cyklický oběh Slunce kolem středu galaxie (tzv. Galaktický epicykl). V mytologii pak slouží, jako symbol pro Mléčnou dráhu.

Symbol byl hojně využíván také v alchymii a Gnosticismu, kde prezentuje cyklus života a sloučení protikladů. Život a smrt jedno jsou - had se požírá a sám sebe ničí, jen proto, aby se mohl znovu zrodit. Jedná se tedy o transcendenci duality. (transcendence = překročení, přesahování)

V alchymii pak představuje princip (ducha) Merkura, což je dle alchymistů substance, která v našem světě prochází veškerou hmotou (o hmotě nám je toho ještě hodně skryto...). Dále je symbolem nepřetržité obnovy (jako had shazuje svou kůži, aby získal novou) a harmonie protikladů.Symbol cyklu života a smrti, ze kterého se má lidská duše osvobodit.

Byly nalezeny alchymistické spisy, kde byl Ouroboros napůl bílý, napůl černý - podobně, jako třeba Jing a Jang. Tím symbolizuje dualitu Přírody a všech věcí v naší realitě. Důležitým sdělením však je, že tyto 2 strany NEJSOU V KONFLIKTU, jak se my lidé - často domníváme (věčný souboj dobra proti zlu, který je pouhou iluzí lidského vědomí). Hlavní myšlenkou je, že "Vše je jedno", což je základním konceptem tzv. hermetické moudrosti.

Ouroboros, jako takový se objevuje téměř u všech starověkých kultur bez ohledu na prostředí. Krom zmíněného Egypta není výjimkou ani v Severských legendách. Například velký had Jormungandr. Hlavní aztécký bůh Quezcoatl je interpretován obdobně a výjimkou nejsou ani starověcí čínští draci, u kterých nacházíme shodné aspekty. Jinými slovy - starověk je Ouroborosem prolezlý :)