Egyptská kniha mrtvých aneb průvodce po světě za fyzičnem

Egyptská kniha mrtvých doprovází zemřelého v posmrtném životě, ve který Egypťané věřili a odhání zlé duchy. Svitky s texty zaříkadel byly uložené do hrobky v dřevěné schránce, vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých .

Egyptská Kniha mrtvých byl průvodce na cestu do podsvětí, který se dával mrtvým do hrobu. Byl to jakýsi návod, jak si počínat, aby obstál na podsvětním soudu. Zároveň mu měla dodat účinná zaklínadla, aby mu nic nechybělo a mohl se podle libosti vracet na svět. První texty takových zaklínadel jsou známé už z Textů pyramid, později z Textů rakví, ale vlastní Knihy mrtvých jsou psány na papyru a jsou známé od Nové říše. Vývoj textu byl dokončen až v době saiské (26. dynastie, 663-525 př. n. l. ) . Zachovalo se mnoho exemplářů rozdílné kvality (i tady rozhodovalo, kolik byl budoucí nebožtík schopen za takovou příručku zaplatit a jakého si sehnal na tuto práci písaře), takže jde o poměrně dobře probádaný text. Nejdůležitější je 125. kapitola, která jedná o podsvětním soudu.
 
Bývá často v knize vyobrazený. Skládá se ze dvou částí. V první části obrazu je síň Obou pravd. V pozadí sedí 42 bohů jako porota. V popředí jsou váhy, na jedné misce vah leží srdce zemřelého, symbol jeho svědomí, na druhé misce je závaží v podobě pera, symbolu bohyně pravdy Maat. U váhy stojí bůh Anup se šakalí hlavou a pozoruje, jestli jsou misky vah v rovnováze. Napravo stojí bůh Thovt s ibisí hlavou a zapisuje výsledek. Za ním je netvor s hlavou krokodýla, hrudí lva a zadkem hrocha, který pohltí zesnulého, pokud nebude shledán spravedlivým. Napravo od vah stojí zdvojená Maat a za ní zesnulý. Na druhé části obrazu je scéna, která následuje potom, kdy vážení dopadlo dobře. Bůh Hor se sokolí hlavou vede zesnulého před Usírův trůn. Usíre má na hlavě bílou korunu, v rukou pastýřské žezlo a důtky, za ním stojí bohyně Eset a Nebthet, před ním roste lotos, z jehož květu se vynořují čtyři synové Horovi. Před trůnem je stůl a na něm nachystaná hostina.

 

Textem této 125. kapitoly jsou instrukce, “co má zesnulý říkat při vstupu do síně obou pravd, aby byl zbaven všech hříchů a směl popatřiti do tváře všech bohů”. Pak následuje jakási egyptská zpověď. Ovšem podle instrukcí Knihy mrtvých má zesnulý své hříchy raději zatloukat a vydávat se za spravedlivého. Je to vlastně návod, jak bohy na soudu oblafnout a soudu se vyhnout. (což považuji osobně za absurdní a vede mne k myšlence, že tento návod byl pouze prodáván obyčejným lidem, zatímco kněžská obec držela autentickou 'Knihu mrtvých' - k obyčejným lidem se dostávali jen přepisy, které nebyli autentické + pokud nás po tomto životě skutečně čeká nějaký soud, nedomnívám se, že by bylo v naší moci tento soud 'oblafnout'...)

“Spíš, aby ses probudil. Zemřeš, abys žil. “

“Kdo se zahledí do slunce, tomu se odhalí podstata tmy. “

Jedním z nejstarších pocitů člověka je touha po životě a strach ze smrti. Z toho plyne touha po věčném životě, který by se i smrti měl podobat co nejvíce životu na zemi. V Egyptě se objevují texty o posmrtném životě (napsané na svitcích papyru) v době Nové říše. Byly uložené do rakve spolu s mrtvým ve zvláštní dřevěné schránce. Vedle svitků ležela soška boha Usíra . Mrtvý člověk se totiž ztotožňoval s Usírem. V dnešní době tyto texty byly nazvány Kniha mrtvých.

Osiris na trůnu – z Knihy mrtvých. Některé exempláře byly bohatě ilustrované. V době Nové říše každý bohatý Egypťan chtěl mít Knihu mrtvých a tak se opisovaly doslova ve velkém množství. Častým opisováním docházelo ke snížení kvality textu. Jméno zemřelého se dopisovalo dodatečně na příslušná vynechaná místa, někdy jej dokonce zapomněli dopsat. Egyptologové seřadili celou sbírku textů knihy mrtvých do 189 kapitol. Ani nejdelší svitky ale neobsahují všechny kapitoly. Býval to výběr těch kapitol, které opisovač považoval za nejdůležitější.

Základem knihy mrtvých je, aby se duše zemřelého mohla volně pohybovat, vycházet ve dne do světa živých a při západu slunce se vrátit zpátky na onen svět. Texty vyjadřují obavu, aby brána do podsvětí byla vždy otevřená pro tento návrat. V případě, že by nebylo možné splnit naděje mrtvých na vrácení se do pozemského světa, měli Egypťané bohaté představy o trvalém pobytu mrtvých v Usírově říši. Šťastný mrtvý měl žít životem zemědělce, ale s tím rozdílem, že v Usírově říši měla být práce snadnější, úroda větší, navíc vždy dostatek jídla a pití. Pokud by nebylo jídlo a pití, musel mrtvý jíst a pít své výkaly.

 

Ideální bylo se práci vyhnout. Je to vyjádřeno v 6. kapitole Knihy mrtvých, kdy mrtvý chce k zemědělské práci za sebe mít náhradníka v podobě sošky. Ta se měla pomocí magické formule změnit na jeho dvojníka a přihlásit se místo něj do práce kdyby dozorce vyvolal jeho jméno. Text se psal přímo na sošku, která byla dřevěná, hliněná nebo keramická. Často můžeme jejich exponáty vidět ve světových muzeích. Je zajímavé, že aby ani tento dvojník nebyl přetěžován prací, hodně „hodných“ Egypťanů si dalo vyrobit více dvojníků, dokonce i 360 (na každý pracovní den jednoho).

Vážení duše z Knihy mrtvých. Jiné texty Knihy mrtvých jsou věnovány návodu, jak zdolat různá nebezpečí, která by mohla na onom světě číhat na mrtvého.
Dnes dělíme Egyptskou knihu mrtvý do svazků. První svazek knihy mrtvých sleduje putování duše záhrobím. Druhý obsahuje modlitby používané za života i po opuštění těla. Byly známy jen úzké vrstvě zasvěcenců. Dokonce je známo, že faraon Ramses II. a jeho syn vykrádali hroby, aby se dostali k těmto textům.

Zemřelý vstoupil do podsvětí před Usírův soud v síni Obou pravd. Je znám text z kapitoly 125 obsahující obhajobu mrtvého:
• Nedopustil jsem se špatného činu na posvátných místech
• Nerouhal jsem se bohu
• Nedopustil jsem se násilí na chudém

Obrázky ukazují, jak bůh písma Thovt zapisuje odpovědi a váží jejich správnost na misce vah. Na jedné misce je pravda, na druhé svědomí.

 Podsvětí bylo na druhé polovině zeměkoule, a tak se Egypťané obávali, aby nemuseli chodit po hlavě. Mohli se tam také setkat s nebezpečnými zvířaty. Proto bylo důležité neztratit svojí pozemskou paměť, znát alespoň své jméno a jména strážců prostorů, kam se potřeboval mrtvý dostat. Jméno strážců byl vlastně klíč, který tyto prostory otevíral.

Některá místa KNIHY MRTVÝCH jsou plná symbolů. Proměna ve zvířata (had, volavka) a rostliny (lotos) pomáhala otvírat síň Obou pravd a dostat se do podsvětí.

Svitky byly nacházeny v bohatých hrobkách ještě před rozluštěním hieroglyfů. Nejčastěji pocházejí z doby kolem roku 1500 let př. Kr., ale ukázalo se, že jsou kopiemi textů z doby až 3 000 let př. Kr. Tyto byly o poznání později nalezeny v hrobech a chrámech dodnes málo prozkoumané saharské civilizace. Pocházely tedy z doby před úplným sjednocením Egypta. Sahara tehdy nebyla pouští, ale zřejmě nejúrodnější oblastí na světě!

zdroje:
Egyptská kniha mrtvých, nakl. EMINENT 2002.
www.egyptologie.cz