S moudrostí se nikdo nerodí. Ta se získává
v průběhu života – je to však velmi relativní.
Někdo nemusí získat moudrost nikdy. Někdo jen z části a někdo ji třeba
může dosáhnout, ale vzápětí ji opět ztratit. O někom můžeme říct, že je moudrý,
protože je starý a hodně toho prožil.
Někdo nám může přijít moudrý, protože je ušlechtilý a jedná s grácií. Někdo na nás může působit moudře, protože je znalý a rozumí věcem. Jiného můžeme
považovat za moudrého třeba proto, že je zkrátka dobrým člověkem. Moudrost
zkrátka nemá jednu podobu, ale projevuje se skrze samotného člověka, který jí
podoby dává.
Je to stejně
nespravedlivé jako s inteligencí a zároveň nejspravedlivější. Moudrost
nebo sklony k moudrosti mohou být dány geneticky – pak také prostředím a
především okolními vlivy, které zahrnují třeba tolik důležitý aspekt – jaké lidi máme kolem sebe a co jsme prožili. Na druhou
stranu, nikdo nikomu nebrání k moudrosti dojít. Není to tedy něco, co padá
či nepadá z nebe, ale jedná se o subjekt, který musí být středem ZÁJMU. K moudrosti se totiž dochází.
Člověk, který stojí o to být
moudrý, s největší pravděpodobností během svého života moudrosti dosáhne.
Třeba tím, že bude kriticky hodnotit své jednání a ptát se, co mohl udělat
lépe, co mohl udělat moudřeji. Tak
či onak – skutečně moudří lidé jsou
vzácní!
Moudrost má své dějiny
Moudrost, která pokud se jedná o nefalšovanou moudrost, přináší člověku vždy více užitku, než zmatku – je stará, jako lidstvo samo. Moudrý člověk vidí, kdežto hlupák bloudí ve tmě. Lidská moudrost není o nic starší, než první civilizace a tudíž i první filozofie. Však samotný pojem filozofie má řecký původ ve slovech ‚Láska k moudrosti‘.
Můžete si tak být jisti, že lidé, kteří moudrost
hledali, jsou součástí lidské civilizace již od samotného počátku. Sumer, Babylon, starověký Egypt (odkazy
na starověkou moudrost mohu poskytnout). Ze starověké moudrosti čerpala také
Biblická kniha přísloví. S moudrostí se setkáváme v posvátných
textech staré Indie. Jinak tomu není
ani v nedaleké Číně (kniha Tau
a ctnosti). Výjimku netvoří ani starověký Řím
a Řecko – tedy období antické.
Můžeš-li udělat něco lépe… proč
to neuděláš?
Moudrost má při nejmenším 2 aspekty. Je to svérázný, poznávací,
ale především rozhodovací proces a kromě toho ji lidé považují za
svrchované dobro – a vrchol lidského vývoje. Moudrost však najdeme také v přírodě – ptáci, kteří cestují tisíce
kilometrů a ví přesně kam letět, i jak se vrátit. Velryby, které putují přes
moře i oceány s naprostou přesností, ale třeba i stromy, všude kolem nás,
kteří na podzim shazují své listy. Jedná se o další – přirozenou podobu
moudrosti – života, jako takového.
Druhová moudrost
je něco, kam bychom mohli zařadit například schopnost abstraktního myšlení, jeho porozumění, logiku, ale třeba také úroveň jazyka. Naproti tomu moudrost
skupinová, je moudrostí, která vychází z empirismu a tudíž zkušenosti. Je
to moudrost filozofů, právníků, lékařů, ale také všech řemeslníků. Kteří si
z generace na generaci předávají moudrost o tom, CO DĚLAT, ale především JAK TO DĚLAT. A nakonec existuje individuální moudrost jednotlivých
lidí. Existují jednotliví moudří lidé.
Kdybychom individuální moudrost přirovnali ke stavebnici nebo pyramidě, měla by 6 složek, čili 6 pater.
1. Altruismus – jedná se o opak egoismu.
Altruismus je nesobeckost, nekonfliktnost a dobrosrdečnost. Z moudrých
lidí jde nefalšovaná vřelost. Ale pozor, je to moudrý – nikoliv bezbřehý altruismus. Moudrý člověk dokáže parazita
praštit. Čili pro někoho překvapivě – součástí moudrosti je neposkytnutí pomoci někomu, kdo si ji
nezasluhuje. Moudrý člověk je tedy dobrosrdečný
a ochotný, ale moc dobře ví, kdy s tím má ve vztahu ke konkrétní osobě
přestat.
2. Znalosti – další součásti individuální
moudrosti jsou znalosti. Nejedná se však jen o fakta. Moudří lidé nejsou chodící encyklopedie. Ale za to
moc dobře vědí, kdy, kde a jak fakta
užít. Spadá sem i dovednost, dokonale rozlišit, kdy, kde, jak a za jakých
okolností lze udělit radu, která
může mít z úst moudrého člověka zásadní význam pro další dění.
Úzce související je také správné myšlení. To znamená myšlení, jasné, přesné, věcné, určité, dostatečně široké, dostatečně hluboké a logické! Směsicí předchozích vlastností se dostáváme k tolik skloňovanému kritickému myšlení. Lidé sdělují nejrůznější tvrzení, které můžeme považovat za výroky. Kritické myšlení znamená, kriticky a se správným myšlením (jeho vlastnosti najdete výše) rozhodnout o tom, které výroky přijmeme, jako pravdivé, které jako nepravdivé, a kde umíme říct: ‚Nevím‘.
Kriticky myslící lidé nelze snadno obloudit. Jsou trpěliví… zvažují všechny důkazy a spojují si souvislosti, dlouho váží fakta. Často kladou otázky (otázka výrokem není!) Je třeba si uvědomit, že kritické myšlení není stav. Je to proces! Je to proces celoživotního učení, které nemá strop. Mistry kritického myšlení se tak nikdy nestaneme. Přesto stojí za to, se o to pokoušet…
3. Vyrovnanost – zejména citová. Velká
vyrovnanost. Moudří lidé zvládají i oprávněný hněv. Dokážou být veselí, aniž by
je radost přímo ovlivňovala. NENÁVIST,
součástí moudrosti NENÍ!
4. Poznej sám sebe! – prastarý filozofický
příkaz. Jedná se o jednu z nejtěžších a nejsložitějších věcí
v lidském životě. Informace, které nás určují a dělají nás tím, kdo jsme,
se totiž do dlouhodobé nevědomé paměti ukládají v raném dětství a následně nejsou vědomé pozornosti ani mysli přístupné.
Přesto na nás působí ve své plné síle.
5. Nezaujatost – opět se jedná o určitý
protiklad egoismu. Moudrý člověk ví, že tak jak vidí věci on, nevidí je celý
svět. Dokáže se tedy zbavit ‚svých vzorců‘ a vnímat problém objektivně. Právě oproštění se od svého
programu myšlení umožňuje poznat věci
takové, jaké skutečně jsou.
Moudrý člověk chápe, jak se na stejný problém
dívá žena a muž. Chápe, že co nám
v Evropě přijde normální, na druhé straně světa může být naprosto absurdní
nebo šílené a naopak. Jaké to ale tedy vlastně je? Kdo to určí? – Nikdo…
uvědomují si relativnost.
Moudří lidé si uvědomují relativnost do
takové míry, že vědí a jsou si plně vědomi toho, že veškeré poznání, včetně toho jejich vlastní poznání
i vlastní moudrosti – je něco relativního.
Plně si uvědomují, že to, co platí dnes, nemusí v žádném případě platit zítra…
Plně si uvědomují, že to, co platí dnes, nemusí v žádném případě platit zítra…
6.
Schopnost
snášet nejistotu – moudří lidé snášejí nejistotu dobře. K tomu vede
celá řada osobitých i charakterních procesů mysli včetně přesvědčení. Přitom
jsou po celou dobu otevřeni novým poznatkům i novým souvislostem.
Musím přiznat, že se mi článek velmi líbil, ale já osobně si myslím, že moudrých lidiček je velmi málo a pro mě je nejmoudřejší matka příroda a té se žádný člověk at dělá co chce, nevyrovná.
OdpovědětVymazatMoudrost může člověku darovat jenom Bůh, který je Stvořitelem světa a Původcem všeho života.
OdpovědětVymazatFanatik?��
Vymazat