Tento krátký film nesmíte vidět!

Tento krátký dokument (vyjde na necelých 30minut) rozhodně nesmíte vidět. Je velmi kontroverzní, takže se takticky vyhýbám jakémukoliv komentáři. Nechám to na Vás... třeba je to pravda, třeba je to lež a třeba je jen něco pravda a něco jiného zase lež hmm? 

Aristoteles ze Stageiry

Aristoteles (384 - 322 před n.l.)

• Aristoteles ze Stageiry (pocházel z Makedonie)
• Nejvýznamnější žák Platonův
• Vychovatel Alexandra Velikého - Makedonského
• Svým dílem položil základ pro mnohé vědy a zčásti i pro scholastiku

Jeho otec Nikomachos pracoval jako dvorní lékař u Makedonského krále Filipa II. - otce Alexandra Velikého. Král Filip II. tak Aristotela dobře znal. Aristoteles však, jako 17-letý vstoupil do Platonovi školy ACADEMIA. Tam setrval až do Platonovi smrti. Následně sám učil v Assu (na území Malé Asie - dnešního Turecka) a také v Mytiléně na Lesbu.

Netrvalo však dlouho a král Filip II. si Aristotela opět povolal na dvůr, tentokrát za účelem výchovy mladého prince Alexandra. Aristoteles samozřejmě vyhověl královu přání a ujal se výchovy Alexandra Velikého. Tento úkol dokončil roku 336 před n. l., kdy se Alexander Veliký stává králem a Aristoteles se vrací do Athén. (Kde působil ve škole ACADEMIA až do Platonovi smrti).

Když se vrátil do Athén, založil svou vlastní filosofickou školu LYKEION, které se taky někdy říkalo škola Peripatetická. To může mít 2 významy:

• Peripatos - kryté sloupořadí, kde se žáci učili
• Peripatein - z řeckého 'procházet se' - Aristoteles se údajně při výuce žáku procházel

Samotným zaměřením se Aristotelova Lykeion značně odlišovala od Platonovy ACADEMIE. Lykeion byl totiž na svou dobu skoro až vědeckým - výzkumným střediskem, a to zejména díky badatelskému úsilí Aristotela, ale také díky přítomnosti rozsáhlé kvalitní knihovny a využívání učebních pomůcek, jako například preparáty rostlin či živočichů. Zde setrvává (v Lykeionu) až do smrti Alexandra Velikého. Během 13 let vznikají rozličné spisy, často poznámkového charakteru.

PO SMRTI ALEXANDRA VELIKÉHO

• Aristotelův osud končí neblaze
• Po smrti Alexandra Velikého je obviněn z bezbožnosti
• Je uznán vinným a odsouzen k vyhnanství do Chalkidy (na Euboiu)
• Zde roku 322 před n. l. umírá

ARISTOTELŮV PŘÍNOS

• Evidentní přínos pro vědu i filosofii
• Za největší přínos se bere vytvoření formální logiky
• Tu považoval za předpoklad filosofické i vědecké činnosti (viz. Aristotelův chrám filosofie)
• První zákony logiky a popis logických kategorií
• Učení o dělení pojmu, soudu, úsudku, definici a generalizaci

ARISTOTELOVA FILOSOFIE

• Jádrem filosofie je Aristotelova nauka o jsoucnu, která vzniká přetvořením Platonovi teorie ideí. Tu totiž z počátku silně kritizoval a následně ji přetvořil. 
• V ČEM SE LIŠÍ? Popřením existence idejí odloučených od vnímatelných věcí
• Podle Aristotela je ke vzniku věcí třeba: látka, tvar, účel a hybná síla. Největší hybnou silou je abstraktní Bůh. Tento základní hybatel je podmínkou správného řádu ve světě. Prvotní hybatel uvádí vše do pohybu, ale sám se nepohybuje (absolutno, nekonečno, počátek, kruh).
• LÁTKA > TVAR > ÚČEL > HYBNÁ SÍLÁ

ARISTOTELŮV POHLED NA VESMÍR

• velký vliv na myšlení lidí, zejména v období středověku (scholastika)
• Aristotel je totiž autorem geocentrické myšlenky - Země je středem všeho
• Tento pohled přetrval až do konce středověku. Dále rozdělil vesmír na:
• Pozemská část: ta sahá až k Měsici, zde vše vzniká i zaniká
• Nebeská část: oblast nad Měsícem, kde se nacházejí věci 5. živlu tedy Akasha - Éter
• Slunce, Měsíc i planety jsou umístěné v 56 sférách, se kterými si Aristoteles pomáhal při vysvětlování planetárních odchylek od kruhových drah.
• Vše obíhá kolem Země - a to v kruhové dráze

ZKOUMÁNÍ ŽIVÉ HMOTY

• Aristoteles založil několik vědních disciplín
• Při výkladu Přírody důsledně dodržoval teorii o látce a tvaru
• Pro růst rostliny a živočicha je třeba hybná sílá a tou je duše
• Prozkoumal a klasifikoval na 500 živočichů, včetně jejich orgánů. Dopustil se však několika chyb. V první řadě se domníval, že nižší živočichové vznikají samoplozením.
• Za centrum myšlení považoval srdce, zatímco mozek jen, jako ochazovací orgán pro krev

ARISTOTELOVY SPISY

Můžeme rozdělit na esoterické X exoterické.

Exoterické - určené veřejnosti, převážně formou dialogů, většina se nedochovala

Esoterické - určené k přednáškám, dochovala se podstatná část, podivný, místy až nesrozumitelný      jazyk, časté opakování, vsuvky a nelze vyloučit ani zásahy do děl.

EXOTERICKÉ (pro veřejnost)

• z Aristotelova mládí se dochovalo 19 platonovských dialogů, dále drobné traktáty ze stejné doby. Ty pojednávaly o bohatství, rozkoši, výchově...
• Zlomky z díla o básnících obsahují polemiku s Platónovým odsouzením poezie
• Filosofické dílo pak odsuzuje Platonovo učení o ideích 
• Patří sem Didaskalie (obsah divadelních her), Sbírká 158 ústav (našla se jen Athénská, kde hledal kompromis mezi demokracií a oligarchií), nakonec Seznam vítězů (olymp. her)

ESOTERICKÉ (akroamatické - k přednáškám)

1) Logické spisy

• Největší dílo Organon (nástroj)
• 10 základních kategorií poznání
• pojednání o větě a soudu
• výklad o důkazech pravděpobonosti
• diskuze o klamných argumentech sofistů

2) Přírodovědné spisy

• Physica - 8 knih o Přírodě, pohybu, hmotě a dalších základních pojmech
• O nebi - 4 knihy o složení světa, věčnost, hvězdy
• O nebeských úkazech - opět 4 knihy, planety, komety, atmosférické jevy
• Historia Animalum - encyklopedická navazující díla zejména zoologických vědomostí

3) Psychologické spisy

• O duši - 3 knihy zabývající se duší
• Přírodopisné drobnosti - spánek, dýchání, paměť atd.

4) Metafyzické spisy

• Metafyzika - pojednání o 'obecných principech' jsoucna

5) Etické spisy

• Etika Nikomachova - 10 knih o štěstí, ctnosti, svobodě, vůli, morální schopnosti, spravedlnosti, rozumu - psáno pro Aristotelova syna
• Etika Eudémova - jiná verze výše zmíněného
• Magna Moralia - souhrn pozorování v oblasti morálky
• Politika - 8 knih o státě, rodině, občanské výchově

6) Spisy o literatuře

• Rétorika - 3 knihy zkoumající pojem, účel a různé druhy řečnictví
• Poetika - 2 knihy o podstatě poezie a jejich základních formách

Aristoteles měl obrovský vliv na filosofii a myšlení až do období středověku, čili stovky let po své smrti. Někdy je nazýván Otcem scholastiky (přesto, že to byl pohan). K tomu došlo zejména po přeložení jeho díla (hlavně Organon) do latiny, hebrejštiny, syrštiny a arabštiny. Právě v arabštině se spisy šířily po Evropě a dostali se až k Tomášovi Akvinskému, o tom ale zase příště...

Platón

Platón (427 - 347 před naším letopočtem)

Jméno Platón je pouhý pseudonym, původní a skutečné jméno filozofa zní Aristokles, pseudonym, který znamená v řečtině široký či mohutný získal údajně v raném věku od svého zápasnického trenéra. Jiní připisují základ pseudonymu Platón neobvykle širokému čelu. Svoje původní jméno Aristokles získal po svém dědečkovi.

Je považován za jednoho z největších myslitelů vůbec a svými myšlenkami ovlivnil filozofii na velmi dlouhou dobu dopředu. Britský filosof A.N. Whitehead se dokonce vyslovil, že celá západní filosofie je pouhým komentářem (odkazem) právě k Platonovi filosofii.

Platón psal své spisy formou dialogů a rozprav, nejčastěji mezi svým učitelem Sokratem a dalšími osobami, kterým Sokrates svými otázkami pomáhá vyvrátit nezralé názory a předsudky, a dospět tak k vyššímu poznání.

Platóna seznámil s filosofií Kratylos, což byl Heraklejtův žák. Ve 20 letech se však setkal se svým učitelem Sokratem, kterému 8 let naslouchal, jako nejvěrnější žák. Dalo by se říci, že Sokrates a Platón obrátili ve své filosofii pozornost od metafyzických otázek a povaze o původu světa k otázkám člověka samotného a dokonce i lidské společnosti. Jinými slovy se podíleli na snesení filosofie 'z nebes na zem'. (Předsokratovská doba je pro metafyzické otázky typická)

O tom svědčí i jejich ústřední témata, kterými byly:

• rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním
• ctnost a možnost vedení k ctnosti
• spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce (např. Platonova ústava)
• dobro, jako konečný cíl člověka

 

Roku 399 před naším letopočtem byl však Platonův učitel Sokrates popraven. Konkrétně za údajné kažení mládeže (apeloval na myšlení - sám se viděl, jako 'rozsvěcovatele světla v duších ostatních) a bezbožnost, což je hodno pozornosti, jelikož bezbožnost nebyla v Athénách roku 399 před n.l. trestným činem. Paradoxní je, že Aristofanovy komedie, které zesměšňují uctívače božstev získávají ve stejné době ocenění a těší se velké popularitě. Sám Sokrates se přitom pro své filosofické poslání odvolává na Apollóna - boha Slunce.

Sokrates sám nic nenapsal (neuznával písemnou tradici, jako mnozí jiní), a proto se o něm dozvídáme až z Platonových dialogů. Platón sám vystupuje v dialozích jako nositel a tlumočitel myšlenek Sokratových.

Platón po smrti svého učitele (Sokrata) hodně cestoval, například do Megary, Itálie, na Sicílii, ale i do Egypta). O jeho zkušenostech ze Sicílie a konkrétním setkání s tamějšími vládci Diónem a Dionýsem se dozvídáme z tzv. Sedmého listu, o němž se ještě zmíníme, a který představuje jediný dochovaný autobiografický text.

 
Ve věku 40 let se vrací do Athén a zakládá vlastní školu ACADEMIA, která se následně stala vzorem pro Evropské univerzity. Nejvýznamějším žákem Platónovy Academie nebyl nikdo jiný, než Aristoteles. Ten však učení nejdříve konfrontuje, následně rozvíjí a zákládá školu vlastní. Academii po Platónovi tedy nepřebral. Učinil tak až jeho synovec Speusippos. Academia fungovala jistou dobu a na začátku 6. století ji roku 529 (po Kristu) ruší císař Justián.

Platón zemřel ve vysokém věku 82-84 let v Athénách. Zajímavostí je, že je po něm pojmenován jeden z Měšíčních kráterů 'Plato'.

PLATONOVO DÍLO

Nejčastější formou jsou dialogy, kde vystupuje Sokrates, jako hlavní postava. Výjimku tvoří dochovaný soubor Platonových listů, jehož součástí je již zmíněný autobiografický Sedmý list. Právě ten vrhá na Platonův život i pojetí filosofie zcela jiné světlo.

Platón totiž tvrdí, že pravou filosofii nelze sepsat a učit, jako nějaký systém. Filosofie je mnohem výše, a proto k ní musí člověk dojít sám vlastním myšlenkovým úsilím.

O pravosti tohoto sedmého listu se z počátku vedly pochyby. Dnešní a aktuální bádání ho však vnímá, jako nutný a stěžejní klíč k pochopení Platonova díla.

Platonovy dialogy se již od starověku řadí do čtveřic - tedy tzv. Tetralogií. Těch je celkem 9 a jejich kompletní seznam včetně chronologie lze najít ZDE. V článku uvádím pouze ukázku seznamu.

Rané dialogy

• Obrana
• Kritón
• Charmides - sophrosyné (umírněnost, sebekontrola, zdrženlivost)
• Lysis - různé rysy a projevy přátelskosti

Střední dialogy

• Faidón
• Faidros - nejen o duši
• Symposion - známý, jako hostina, což je však nepřesný výraz
• Ústava (Republika)
• Parmenidés

Pozdní dialogy

• Sofistés
• Filébos
• Kritias
• Zákony 

Pro Platóna jsou jinak typické tzv. IDEJE, jakožto vrcholy skutečnosti. Například idea krásy či idea dobra. Za zmínku stojí také Platonovo podobenství o jeskyni, známé také, jako Platonova úsečka.

Sókratés: Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni, která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně. V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku, takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí, jaké mají před sebou loutkáři a nad nímž dělají své kousky. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva. 

Glaukón: Předvádíš podivný obraz a podivné vězně. 

Sókratés: Podobají se nám. Myslíš, že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stranu jeskyně?
Glaukón: Jak by mohli vědět, když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně?
Sókratés: Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí. 

Glaukón: Nevyhnutelně. 

Sókratés: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát, otočit šíji, jít a podívat se nahoru do světla, mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen dívat se na předměty, jejichž stíny předtím viděl. Co by podle tebe řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tehdy viděl pouze přeludy? Nemyslíš, že by byl zmatený a domníval by se, že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty, které mu ukazují teď? 

Glaukón: Mnohem pravdivější. 

Sótéskra: A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho, dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo, nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se, a kdyby přišel na světlo, mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho, co mu nyní uvádí jako pravdivé? 

Glaukón: Ne, alespoň ne hned. 

Sókratés: Myslím, že by si musel na to zvyknout, kdyby chtěl vidět věci tam nahoře. Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny, potom samotné předměty. Dále by potom nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci, dívaje se na světlo hvězd a měsíce. Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je. 

zdroj: Fürst Maria: Filosofie, Fortuna, Praha 1994

 

Jak ovládnout své sny? (lucidní snění)

 Naprostá většina lidí má obrovské možnosti v oblasti myšlení, mnohem větší než obvykle tušíme; ty pravé okolnosti potřebné k jejich probuzení však vyvstávají tak zřídka, že naprostá většina zemře, aniž si uvědomí víc než zlomek svých schopností. 

Učíme se lucidně snít

Tak jako vědomé myšlení je i lucidní snění schopností, kterou je možné získat a rozvíjet cvičením. Může se každý naučit lucidně snít? Vyžaduje to nějaký zvláštní talent vlastní pouze několika šťastlivcům, anebo je snad dokonce tato pozoruhodná schopnost jen jakýmsi nepolapitelným zázrakem lidského mozku? Odpověď na tuto otázku je stejná jako na otázku, zda se každý může naučit mluvit.

Dle mého názoru existují pro učení se lucidnímu snění dva základní předpoklady: motivace a dobrá schopnost vybavovat si sny.

Mít lucidní sen a po probuzení o tom vědět samozřejmě vyžaduje sen nezapomenout. Čím častěji si pamatujete sny a čím jasnější a detailnější vaše vzpomínky jsou, tím větší je šance, že sny, které si zapamatujete, budou lucidní. Čím lépe znáte svoje sny, tím snadněji je rozpoznáte jakožto sny ve chvíli, kdy se odehrávají.

Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro nezapomínání snů je motivace. Ten, kdo si sny pamatovat nechce, si je asi těžko začne vybavovat. Mnoha lidem stačí jenom si před spaním připomenout, že si chtějí sen zapamatovat. Jedním z účinných způsobů, jak tento záměr posílit, je mít u postele zápisník a zaznamenávat do něj vše, co si ze svých snů po probuzení vybavíte. Čím víc snů si zapíšete, tím víc si jich budete vybavovat.

Spolehlivou metodou k zapamatování snů je naučit se položit si každé ráno otázku: „O čem se mi právě zdálo?“ Musí to být vaše první myšlenka po probuzení, jinak sen nebo jeho část záhy díky vlivu ostatní nesouvisejících myšlenek zapomenete. Nesmíte se vzdát příliš brzo. Pokud si zprvu nic nevybavíte, jen trpělivě vytrvejte ve své snaze, nehýbejte se a na nic jiného nemyslete, a útržky snu se vám ve většině případů začnou kousek po kousku vracet.

Řekněme tedy, že už si sny pamatujete tak často, abyste si dokázali zřetelně uvědomovat, jak málo jste v nich lucidní. Mít lucidní sen je pro vás jako najít na ulici peníze - dochází k tomu sice velmi zřídka, ale stojí to vážně za to. Rozvíjet schopnost lucidně snít pak dle této analogie znamená věnovat svůj čas něčemu, čím si peníze sami vyděláte.

Možná přemýšlíte, zda je možné naučit se lucidně snít dle vlastní vůle, kdykoli chcete. Mně má vlastní zkušenost ukázala, že to možné je. Že mi to trvalo dva a půl roku, bylo nejspíš proto, že mě nikdo neučil, jak na to. Vzhledem k tomu, že jsem zezačátku neměl zrovna jasnou představu, co vlastně dělám, promrhal jsem mnoho času a úsilí zbytečnostmi. Věřím, že s pomocí techniky, kterou jsem nakonec objevil, by měl každý, kdo je dostatečně motivovaný, být schopen naučit se lucidně snít, a to za zlomek doby, kterou jsem tím strávil já.

Mnemotechnická indukce

Mnemotechnická indukce lucidních snů (zkratka MILD) je metoda, která není založena na ničem složitějším nebo tajemnějším než na naší prosté schopnosti vybavit si, že jsme si předsevzali provádět nějakou činnost. Obvykle si za tímto účelem své plány zapisujeme do diáře, ale je tu i možnost, vytvořit si v mysli most mezi tím, co chceme provádět, a okolnostmi, za kterých to provádět chceme. Tento most lze velmi účinně podepřít mnemotechnickou pomůckou. Řekneme: si: „Až se stane to a to, vzpomenu si, že chci dělat to a to.“ Tedy například: „Až půjdu kolem nějaké banky, vzpomenu si, že chci vybrat peníze.“ V případě snů používám tuto verbalizaci: „Až budu příště zase snít, vzpomenu si, že chci poznat, že je to sen.“ Při technice MILD postupujete takto:

1) Brzy ráno, když se spontánně probudíte, projděte si sen, který se vám právě zdál, abyste si ho dobře zapamatovali.

2) Pak, jak opět usínáte, řekněte si: „Až budu zase snít, vzpomenu si, že chci poznat, že jsem ve snu.“

3) Vybavte si sami sebe ve snu, který se vám před probuzením zdál, tentokrát si ale představte, že jste si uvědomili, že jde o sen.

 4) Opakujte bod 2) a 3), dokud necítíte, že váš záměr je dostatečně pevný nebo dokud neusnete.

Pokud vše půjde, jak má, po chvíli se objevíte ve snu (který nemusí připomínat ten, v němž jste si sebe představovali) a budete lucidní. Princip je stejný, jako když se naučíte probouzet se v určitou konkrétní hodinu a usínáte s jistotou, že tomu tak bude. Schopnost probouzet se uvnitř snů lze brát jako určité vylepšení této schopnosti probouzet se ze snů.

* * *

V současnosti již existuje několik technik, které by v budoucnu mohly být využívány k navození lucidních snů. Jednou z nich je hypnóza. Autosugesce čili příkaz, který si sami dáme, je také určitou formou hypnózy a tvoří součást mnemotechnické indukce. Mnoho lidí ji jako techniku k vyvolání lucidních snů shledalo přinejmenším částečně účinnou.

Praktické využití lucidních snů

Ačkoli se zatím ještě stále pohybujeme především v rovině spekulací, naše práce na Stanfordově univerzitě i výsledky ostatních průzkumníků lucidity naznačují, že lucidní snění se nakonec může stát našim pomocníkem v mnoha rozličných oblastech. V současné chvíli si dovedu představit zhruba čtyři: vědecký výzkum; zdraví a vnitřní růst; řešení tvůrčích problémů, pomoc při rozhodování se a předjímání budoucích událostí; realizování našich tužeb a zábava.

Všechny tyto možnosti využití lucidního snění jsou příklady tvůrčího, tvořivého jednání, kreativity. Je to pochopitelné, uvědomíme-li si, že základní výhodou, kterou s sebou jasné vědomí přináší - jak ve spánku, tak i v bdění - je právě možnost pružného, nezautomatizovaného jednání. Elmer a Alyce Greenovi, výzkumníci na poli biofeedbacku, uvádějí:

Stále více se ukazuje, že léčení a kreativita jsou dva různé kousky jedné a té samé skládanky. Svámi Ráma i Jack Schwarz, západní súfijec, se kterým jsme nedávno měli možnost spolupracovat, zastávají názor, že ve stavu hlubokého zasnění se je možné vlastní silou podpořit proces uzdravování…

Využívání snů k léčení bylo ve starověku široce rozšířené. Nemocní usínali v chrámech k tomu určených a doufali ve sny, které je vyléčí nebo alespoň odhalí příčinu jejich nemocí a ukážou, kde hledat lék. Zmiňuji se o tom proto, abychom si připomněli, že léčení s pomocí lucidního snění je zčásti stará a zčásti nová myšlenka.

Noční můry a úzkosti: Abychom si ukázali, jak může lucidita snícímu pomoci vypořádat se s úzkost vyvolávajícími situacemi, zamysleme se nad následující analogií. Nelucidně snící je jako malé dítě, které se bojí tmy. Dítě skutečně věří, že někde tam ve tmě jsou zlé příšery. Lucidně snící by pak mohl být jako trošku starší dítě, které se sice stále ještě bojí tmy, ale už ví, že příšery neexistují Tohle dítě se možná bojí, ale ví, že ve skutečnosti není nic, čeho by se mělo bát, a může se pokusit svůj strach překonat. Stejné je tomu s lucidně snícím dospělým člověkem. 

Když tedy ve snech prožíváme úzkost, nejadaptivnější reakcí je uvědomit si, že jde o sen, a postavit se situaci kreativním způsobem. Ve skutečnosti úzkost skutečně často vede ke spontánním lucidním snům. Vlastně bychom měli teoreticky vždy na úzkost ve snech reagovat luciditou, pokud jsme poučeni o možnosti takového řešení.

 V jednom lucidním snu se mi podařilo využít symbolické transformace. Vracel jsem se z dlouhého putování a se spacákem a oblečením svázaným v raneček jsem kráčel po ulici, když přede mnou zabrzdilo taxi a zatarasilo mi cestu. Dva muži zůstali v autě a jeden vystoupil a chystal se mě okrást a zbít. Najednou jsem si uvědomil, že jsem ve snu a okamžitě se na ně vrhl, naházel je na jednu hromadu a zapálil. Do jejich popela jsem zasadil květiny a probudil se naplněný pulsující energií.

Zvolil jsem aktivní přístup a s použitím očišťujícího symbolu ohně transformoval negativní obraz násilníků v pozitivní obraz květin. Tento sen považuji za léčivý proto, že po probuzení jsem se cítil dobře. A lupiči? Tak nějak jsem cítil, že jako květiny budou šťastnější. Tento lucidní sen je příkladem důležitého psychoterapeutického principu: pro vyřešení vnitřních konfliktů není nezbytné sen interpretovat. V mnoha případech mohou být konflikty vyřešeny symbolicky přímo ve snu samotném.

* * *

Klíč k nepředstavitelné moci leží dnes na dosah celé pozemské populace. Jsem přesvědčen, že další krok, který lidstvo posune vpřed, nebude vykonán v továrnách s pomocí technologií, ale v nočních výpravách snílků. Přemýšlejte o možnostech, které se nám nabízejí. Erotické splynutí nebývalé intenzity s nejpřitažlivější ženou, jakou si dokážete představit. Výlet do ostrovního ráje, kde vám inteligentní domorodci zpěvem podávají odpovědi na všechny otázky vašeho každodenního života.

Během jediné noci můžete filosofovat s Aristotelem, žertovat s nějakou velkou populární hvězdou, radit se o investicích s bankovním specialistou apod. i kdyby schopnost ovládat sny byla jen vzdálenou teoretickou možností, stojí rozhodně za to o ni usilovat. Tělesné potěšení, moudrost, emocionální vyrovnanost, mimosmyslové vnímání nebo třeba i horký tip na sedmý dostih v Belmontu - ať už si za svůj cíl zvolíte cokoli, odpověď na vás může čekat hned za branami spánku.“

LaBerge, Stephen, PhD. v knize
LUCIDNÍ SNĚNÍ

zdroj: http://medium.mysteria.cz/text_scr/2007_7_jak.htm

Pentagram a jeho významy

Pentagram (pěticípá hvězda) je stejně, jako Ouroboros - prastarým magickým a také ochranným symbolem. Setkáváme se s ním 3500 let před našim letopočtem, jako již tradičně - v Egyptě! (ano, tam je zdroj...) Pravděpodobně však může být ještě starší. Jeho spojování se zlem není dlouho trvající záležitost - ve skutečnosti by se dala počítat do pár stovek let. A my se dnes podíváme na to, jaké významy má v rozličných kulturách napříč vývojem lidstva, kde všude se objevuje a jak na něj bylo nahlíženo - než byl démonizován. I kdyz je pravdou, že v posledních letech přitahuje symbol větší a větší spektrum lidí, a nejen proto je na místě, znát jeho správný význam.

Paradoxně zaznamenal velký vzestup ve středověku, kdy se používal, jako ochraný symbol proti zlu, démonům a negativní energii. V esoterických kruzích našel rovněž užití, jako symbol pravdy.  Na rytiřských štítech symbolizoval tzv. 5 ctností, mezi které patřila štědrost, zdvořilost, cudnost, chrabrost a zbožnost. V křesťanské tradici symbolizuje 5 ran Kristových. Vzhledem ke staří symbolu je však třeba konstatovat, že zrovna křesťanské pojetí nebude to nejrelevantnější...

Pythagorejci: v něm spatřují symbol dokonalého člověka. Nazývají ho Pentalpha. Studiu jeho geometrie, ale i dalších symbolů a těles věnovali velmi mnoho času.

Svobodné zednářství: vychází z obdobného významu, jako první Pythagorejci. Zároveň je symbolem Mistra lóže. Často je spojován s pohanstvím a tudíž označován, jako symbol pohanský. V tomto kontextu došlo k jeho diskreditaci, kdy ho křesťanství, označilo, jako symbol satanský, ve snaze potlačit původní přírodní náboženství a nastolit tehdejší nástroj moci - křesťanskou víru.

Rosekruciání: ho stejně jako kabalisté vnímají ve vztahu k člověku. V tomto případě však jako symbol obrození lidstva. Ve studiích se používá, jako symbol víry a učení tajemstvím. Dále jako symbol života a lidstva, kdy symbolizuje 5 prstů, 5 smyslů, 5 životních stádií člověka.

Egypt: ve starověkém Egyptě prezentoval symbol lůno, ze kterého je všechno zrozeno. Stejný význam mu přisuzovala i keltská tradice.

Hermetismus: i hermetici v něm spatřují symbol člověka. V tomto konkrétním případě člověka v mikrokosmu (duchovní sféra, astrál). Opak makrokosmus (fyzický svět).

Buddhismus: v buddhismu se symbol neobjevuje přímo. Ovšem některé zdroje ho spojují s 5ti-listým lotusem, který drží Buddha v ruce. V tomto kontextu se stává symbolem osvícení. Opět se tedy jedná o stejný význam, který se váže k dokonalosti člověka, ke které vede dlouhá duchovní cesta.

Hinduismus: stejně jako v buddhismu, ani v hinduismu se symbol neobjevuje přímo. Přesto však bývá spojován se Shivou, který se nazývá "Panchanana" nebo také "five faced". (5 obličejů)

Židé: v něm spatřují symbol pravdy, který již byl zmíněn. Tato symbolika má opodstatnění v prvních 5 knihách Bible, které se nazývají "Pentateuch". Ty jsou totiž považovány za "koncept pravdy".

Gnosticismus: jej vnímá, jako mystický symbol. Je nazýván "Blazing Star", volně přeloženo, jako planoucí hvězda. Hlubší význam je otázkou studia gnosticismu.

Cernunnos

 

Druidové: Druidský systém uctívá všechno živé, podobně jako šamanismus. Krom toho však uctívá entitu zvanou Cernunnos. Znám také jako rohatý bůh - bůh lesa. Právě on se stal předlohou pro křesťanského Satana. Pravděpodobně se jedná o analogii Baphometa, což aktuálně nemohu říci s jistotou. Vraťme se k pentagramu, který právě v druidské tradici symbolizoval boha Cernunnose. Pokud nebyl v magické praxi směřován přímo k Cernunnosovi, jedná se o klasický symbol 4 elementů, tzn. ohně, vody, vzduchu a Země! Tedy symbol pohanství, případně symbol čarodějnictví.

To jsou 4 elementy, ze kterých vzešla veškerá hmota. Patým elementem je Akasha - éter - princip ducha. Čili element zodpovědný za mysl a spiritualitu.

Zmíněný symbol člověka lze spatřit velmi jednoduše. 2 dolní cípy představují nohy, 2 nad nimi ruce a poslední horní samozřejmě hlavu.

Templáři: otázka Templářů je složitá sama o sobě. Existují však spekulace, že právě pentagram byl  pravým symbolem řádu. Více informací lze najít ZDE (jestli čekáte český zdroj, jste naivní) :)

V moderní době byl pentagram znovu asociován s před-křesťanskými systémy víry a nauk, tudíž prezentován, jako symbol člověka a 4 (5) elementů, až po velkém boomu okultismu v průběhu 17-18. století. Samozřejmostí je jeho ochranný význam, a to jak v magické praxi, tak i mimo ni.

A příště zase třeba o tom obráceném...

Co je to Ouroboros?

Slovo Ouroboros pochází původně z řečtiny a dalo by se volně přeložit, jako "pohlcovač ocasu". Je to jeden z nejstarších mystických symbolů na světě. Ouroboros nabývá několik významů z různých sfér života a existence, které se mohou prolínat. Samotný had - pojídající svůj ocas symbolizuje cyklickou povahu Vesmíru. Tvorbu a zničení. Život a smrt. V tomto případě nám ukazuje, že život a smrt jsou a musí být nutně propojeny. Bez života není smrti a bez smrti není života.

Podle některých zdrojů se symbol Ouroboros objevuje již ve starém Sumeru. Oficiálně je však datován do období starověkého Egypta, kde obepíná slunce (sluneční kotouč) a prezentuje tak cyklický oběh Slunce kolem středu galaxie (tzv. Galaktický epicykl). V mytologii pak slouží, jako symbol pro Mléčnou dráhu.

Symbol byl hojně využíván také v alchymii a Gnosticismu, kde prezentuje cyklus života a sloučení protikladů. Život a smrt jedno jsou - had se požírá a sám sebe ničí, jen proto, aby se mohl znovu zrodit. Jedná se tedy o transcendenci duality. (transcendence = překročení, přesahování)

V alchymii pak představuje princip (ducha) Merkura, což je dle alchymistů substance, která v našem světě prochází veškerou hmotou (o hmotě nám je toho ještě hodně skryto...). Dále je symbolem nepřetržité obnovy (jako had shazuje svou kůži, aby získal novou) a harmonie protikladů.Symbol cyklu života a smrti, ze kterého se má lidská duše osvobodit.

Byly nalezeny alchymistické spisy, kde byl Ouroboros napůl bílý, napůl černý - podobně, jako třeba Jing a Jang. Tím symbolizuje dualitu Přírody a všech věcí v naší realitě. Důležitým sdělením však je, že tyto 2 strany NEJSOU V KONFLIKTU, jak se my lidé - často domníváme (věčný souboj dobra proti zlu, který je pouhou iluzí lidského vědomí). Hlavní myšlenkou je, že "Vše je jedno", což je základním konceptem tzv. hermetické moudrosti.

Ouroboros, jako takový se objevuje téměř u všech starověkých kultur bez ohledu na prostředí. Krom zmíněného Egypta není výjimkou ani v Severských legendách. Například velký had Jormungandr. Hlavní aztécký bůh Quezcoatl je interpretován obdobně a výjimkou nejsou ani starověcí čínští draci, u kterých nacházíme shodné aspekty. Jinými slovy - starověk je Ouroborosem prolezlý :)

Nevyhnutelný konflikt v Sýrii?

Je toho plný internet... takže vás nebudu v žádném případě zatěžovat fakty či překroucenými pravdami. To, že amerika chce jít do Sýrie, stejně jako do Vietnamu nebo Iraku víme... Opět budou umírat jak ženy i děti, tak mladí kluci, na které čekají doma jejich rodiny včetně rodičů, manželek a možná i jejich dětí. Svět je opravdu krásný...

Teď ale k podstatě mé myšlenky. Zaznamenal jsem dnes zprávu, že prvotní intervence může probíhat pomocí vypálených raket. Jelikož se vyřčené proroctví, zatím plní celkem přesně... (nemůžu za to, že lidé tak často a rádi zapomínají), nabízím k diskuzi otázku: Zda se konflikt v Sýrii nemůže vyhrotit ve 3. světovou válku nebo jiný konflikt, v kterém mohou být užity nukleární (či obdobné) zbraně, což může vést k nepředstavitelné zkáze.

Neplýtvejme teď prosím energii na hodnocení toho, kdo je tu zlo, proč, jak a co. Jako lidé jsme velmi ovlivněni médii, jelikož právě z nich přijímáme většinu informací (nepravdivých či polopravdivých - překroucených). Názor jednotlivce je tak silně ovlivněn jeho rozhledem a mírou manipulace. Proto je v tento moment irelevantní a nekonstruktivní.

Zkusme se prosím zamyslet nad tím, jaké mohou mít tyto události následky, jelikož jistá konsekvence je nevyhnutelná. Vše má svou příčinu i následek a Sýrie není výjimkou. Tak či onak to asi nikdo z nás nezmění, ale štěstí přeje připraveným... (pro ty méně empatické, mám na mysli následky, které mohou ovlivnit lidstvo/svět na desítky dalších let)

Nebo snad volíte pasivní nevědomost? Pak jste si asi spletli blog :)

O Gnosticismu

Slovo gnosis, gnóze, je řeckého původu a znamená vědomost, poznání, nikoliv ale vědomost obecného druhu, avšak poznání k němuž se člověk dopracuje pouze usilovným studiem, tedy poznání duchovního rázu. Ještě přesněji, poznání božské přirozenosti. Některé z gnostických symbolů, jako ten na obrázku vpravo, na němž je podivné stvoření podobající se červu s lví hlavou a se sluncem, srpkem měsíce a hvězdou na pozadí, je opravdu těžké si vyložit. Nahlížet na gnosticismus jako na odrůdu křesťanství by přitom bylo chybou. Jednak je úzce spjatý s s novoplatonismem, který vzkvétal zejména v egyptském městě Alexandrii

během 4.století n.l., majíce přitom kořeny zapuštěné daleko hlouběji, až do mnohem staršího perského zoroastrismu (kolem roku 600 př.n.l.), ale také ve víře Essenských, od světa odloučené židovské sekty, která existovala asi po tři staletí, až do 1.století n.l.. K ní mohl docela dobře patřit i Ježíš Kristus, dříve než se vydal na svoji misii; alespoň takto se to traduje v esoterických kruzích. 

Tato možnost vyšla pouze najevo poměrně nedávno, poté kdy v roce 1947 byly objeveny písemné dokumenty nalézající se ve hliněných nádobách v jeskyni v oblasti Kumranu nedaleko Mrtvého moře, kde byly skryty po dva tisíce let. Ty jsou dnes známy jako Kumránské rukopisy či také jako Svitky od Mrtvého moře (dole). Po tomto nálezu bylo možné prostudovat některé texty gnostiků, které nebyly žádným možným způsobem rozředěny, jak se to stává většině starověkých textů, které se nám dochovají jen jako opisy.


V jistém smyslu vyskytovala se gnostická myšlenka v západním světě vždy v té či oné formě, podobně jako kabala. V zásadě všichni gnostikové věří v to, že jsme duše pocházející od Boha, které se ponořily do hmotného světa a zůstaly v něm uvězněny. Kabalisté s gnostiky v tomto souhlasí, pouze ale do jisté míry, protože podle gnostiků falešný a nedokonalý bůh, známý jako demiurgos, který občas dokonce bývá jimi přirovnáván k bohu Abrahamovu, stvořil tento svět. Gnostikové souhlasí s tím, že Nejvyšší bytost skutečně existuje, neměla ale podle nich nic co dělat se stvořením a celkovým během tohoto světa. Pokud se máme osvobodit od tohoto podřadného, nedokonalého světa, musí se nám dostat gnose, to jest esoterického duchovního poznání. Toho, podle gnostiků, je možno dosáhnout pouze přímým poznáním a pochopením tohoto nejvyššího Boha. 

Gnosticismus sice čerpá do jisté míry z několika starších tajných nábožných doktrín, především je to ale fenomén křesťanské éry. Sekty původních gnostiků se začaly vytvářet na Blízkém východě hned několik desetiletí po počátku křesťanství. Jednotícím charakterem všech gnostických sekt, kterých se přibližně od začátku 2. století n.l. objevilo značné množství (jmenovitě ebionité, elkesaité, nazarénští, sabiánští, mandaeánští, nikolaité, karpokratézští, basilité, marcionští, montanité, valentinští, atd.), je jejich přesvědčení, že samotná křesťanská víra nedostačuje, že tato musí být doplněna poznáním, gnózí. Zdroje gnosticismu sahají hluboko do minulosti, nacházejí se v něm prvky starověkých mystérií, egyptské a řecké mytologie, zoroastriánského dualismu, chaldejské a babylonské astrologie, hebrejského kabalismu, atp. 

Základem gnosticismu je víra v Boha, který je zcela mimo dosah našich možností chápání, který je neskonale dobrý a shovívavý. Tento Bůh je původcem všeho, vládne čistou a absolutní mocí, nicméně se nachází tak daleko, že s naším světem (ani s celým vesmírem) vlastně nemá nic co dělat. V gnosticismu, stejně jako v kabalismu, je jméno samotného Boha nevyslovitelné a nepochopitelné, Bůh gnostiků se projevuje pouze prostřednictvím svého syna, jímž je božské slovo, výrok neboli Logos. Božským atributům abstraktní povahy, jimiž jsou na příklad láska, mocnost, pochopení, vůle, pravda, atp., dostalo se kdysi od Boha daru vlastní existence a proto i možnosti emanovat z tohoto původního zdroje. Posléze se z nich staly bytosti zvané eóny, každá z nichž má svou vlastní doménu, své schopnosti a své úkoly. Eóny jsou vlastně synonymičtí s anděli a vytvářejí nebeskou hierarchii.

V gnostické kosmologii tedy máme dva oddělené a neslučitelné světy. Tím prvním je ideální a lidskému rozumu nedosažitelný svět Boha-otce, druhým je svět ve kterém žijeme, svět iluzorní, nedokonalý. Když Bůh povolil samostatnou existenci eónům, daroval jim také přitom svobodu vůle, takže tito se mohli rozhodnout o svých vlastních osudech. Protože Bůh je samojediný, jeho neskonalá vůle a dobrota přestala působit v doménách eónů, čímž vzniklo místo, kde se mohlo prosadit zlo. Poté, kdy se Bůh takto odtáhl (i když podle většiny gnostiků je aspoň v zásadě neustále přítomen), následné činy svobodnou vůlí vládnoucích eónů vytvořily dramatické situace, které zaznamenávají mnohé mýtické příběhy, v nichž se vypráví o válkách bohů, pádu Satanově, pádu lidstva a jeho zajetí v hmotném světě, atp. V pracích gnostických autorů, z nichž některé byly známy již ve středověku a jejichž počet se značně rozšířil ve dvacátém století, zejména po objevech u Mrtvého moře a v egyptském Nag Hammadi, se často píše o složitých poměrech mezi dobrými eóny a těmi zlými, neposlušnými, kteří se nazývají archoni.

Pokud vás článek zaujal, můžete si ho přečíst celý na následující adrese:
http://www.kabalacesky.com/kb_gnosticismus.html

zdroj: http://www.kabalacesky.com/

Tímto vyjadřuji autorovi stránek velkou úctu!

Co jsou to čakry?

Rád bych se s vámi podělil o prastaré poznání, které bylo známo, jak ve starověkém Sumeru a Egyptě, tak zejména ve starověké Indii, ale nejen tam. Jedná se o nauku o čakrách - energetických bodech, které jsou rozmístěny vertikálně po naší páteři a vedou až do mozku. Jedná se tedy o energetická centra, z nichž každé má své vlastní funkce a je tak odpovědno za specifické procesy v našem těle a mysli.

Narušení (čili nerovnováha) a následne disfunkce u jedné z čaker se může projevit těžkou nemocí, depresemi, problémy v mezilidských vztazích, obtížným zvládáním životních situací a celou řadou dalších problémů. Hlavní podstata v nauce o čakrách je tedy dosažení jejich rovnováhy, jelikož pokud jsou všechny čakry (a tudíž tělo a mysl) v harmonii, je harmonický i život člověka.

7 planet, 7 dní v týdnu, 7 čaker...

Dnes se budeme zabývat čakrami obecně a v příštích článcích si rozebereme každou zvlášť, včetně popisu jejich funkce i návodů, jak s čakrou můžeme pracovat. Čakry mají také velký vliv na bioenergii těla, čili ovlivňují auru člověka. Harmonizace všech čaker znamená velkou intenzitu bioenergie a elektro-magnetického pole kolem člověka. To má blahodárný vliv, jak na psychiku, tak tělesné funkce. Každá čakra má konkrétní přínos, o kterém se dozvíte v následujících článcích. Harmonizace a aktivace čaker probouzí v páteři tzv. Kundalini - nejsilnější kosmická energie nacházející se v lidském těle.

Slovo chakra (čakra) pochází stejně jako slovo Svatantra ze starobylého sanskrtu a znamená disk či kolo. Pro konkrétní představu o tom, že každá čakra je výsostně specifická můžeme uvést, že se každá čakra vztahuje na jednu ze žláz s vnitřní sekrecí, ale také na různé úrovně vědomí, archetypy, stádia života, ale i barvy. (barvy se hojně využívají v praktických cvičeních s čakrami)

7 čaker o kterých si budeme povídat jsou také tzv. čakry třetí dimenze, jelikož se váží přímo na lidské tělo (nikoliv duši nebo ducha) a ovlivňují lidský život tady - v trojdimenzionálním prostoru, ve kterém žijeme. Chápu, že ne každý si ráno, když vstane řekne, že se opět dostal do třetí dimenze... přesto je to pravda. Náš svět zná a používá 3 rozměry :)

 Co to ale znamená? Jen to, že existuje dalších 15 čaker... to však jen pro rozšíření obzorů, jelikož nemá žádný význam ani relevanci se jim věnovat, dokud člověk nezvládne 7 základních čaker (což považuji za dostatečně obtížný úkol, vzhledem k tomu, že jedincovi z konzumní společnosti na to obvykle nestačí ani celý lidský život...)
 

Příště se budeme zabývat základní, kořenovou - root, base čakrou.

Několik obrázku pro zamyšlení

Stále jen píšeme, ale proč se nepozastavit také nad obrázky? Kolikrát toho řeknou mnohem více, než stránky textu... některé jsou pro zamyšlení, některé pro krásu :)

 

 

 

 Všem návštěvníkům přeji krásné, pohodové, příjemně-prožité dny a hlavně KLID NA DUŠI :)

Vědci našli důkaz o existenci duše!

Jakmile pacient zemře, kvantové informace existují dál mimo tělo ve vesmíru jakožto duše.

Dvojice světově uznávaných vědců kvantové teorie oznámila, že může potvrdit existenci duše. 

Američan Stuart Hameroff a Brit Roger Penrose, kteří vyvinuli kvantovou teorii vědomí tvrdí, že naše duše se nachází uvnitř struktur zvaných mikrotubuly...které žijí v našich mozkových buňkách.

Jejich teorie vychází z představy o mozku jako biologickém počítači se 100 miliardami neuronů, které působí jako informační síť. Informuje portál News.com.au.

Ve chvíli, kdy je člověk na pokraji smrti, mikrotubuly ztrácejí kvantový stav, informace v nich však nejsou zničeny. Laicky řečeno, duše neumírá, ale navrací se do vesmíru (chápej, jako do prostoru, který je mimo lidské vnímání)

"Řekněme, že srdce přestane bít, pacient umírá. Avšak kvantové informace v mikrotubulech nejsou zničeny. Ty se rozptylují ve vesmíru," uvedl Stuart Hameroff.

"Jakmile je pacient resuscitovaný, když ho oživí, kvantová informace se vrací do mikrotubulů a tudíž do těla a pacient má známé zážitky se smrtí (světlo na konci tunelu etc.)," dodal Hameroff.

V případe, že pacient přeci jen zemře, kvantové informace existují dál mimo tělo ve vesmíru, jakožto duše. Za předpokladu, že jsou kvantové informace vědomí - jedná se skutečný a relevantní důkaz!

Pokud je to vědecký důkaz - osobně by mě velmi zajímalo, zda k tomu přihlédnou například učebnice o člověku nebo další vědci napříč obory. Obávám se, že nikoliv...

Spiritualita ve starověkém Egyptě

Skvělý cyklus dokumentů o tehdejší spiritualitě starověkého Egypta s názvem 'Okem Boha Hóra'. Pojednává o mystické škole kněží Horova Oka, kteří odhalovali pravdy vesmíru a byli si plně vědomi smyslu života, ke kterému docházeli neustálou prací na sobě - na své mysli, na svém duchu a sebezdokonalováním.

Krom toho v krátkosti pojednává o jedné z nejvýznamějších osobností dějin lidstva, o které vás ve škole zcela jistě neučili. Je jím Imhotep, velký architekt a léčitel, známý též jako Eskulap (Eskulapovožezlo je symbolem medicíny dodnes) či Hermes Trismegistus - zakladatel hermetismu.

Jsme to, co jíme - aneb na jídle záleží!

Asi každý z nás se s tímto výrokem za život setkal, ovšem jen malá část lidí, si skutečně uvědomuje, jak hluboká pravda v tom tkví. Ačkoliv kolem stravování a především samotné stravy koluje nespočet polopravd, je třeba si uvědomit některé základní věci.

Podstatou věci není vás unavovat rozsáhlými články a studiemi (to nechme doktorům, drtivá většina z nich, to potřebuje). Naší podstatou je informovat vás!

Pokud vám není vaše zdraví a z toho plynoucí život lhostejný, nepochybně byste měli vidět tento dokument, který vám odkryje pravdu ohledně stravy.

Uveďme si několik faktů hodných pozornosti a zamyšlení:

·         Většina jídla, které naleznete v obchodech prošla zpracováním, podstatné živiny tak často mizí, krom toho než se dostane jídlo na váš talíř, urazí enormní vzdálenost. Důsledkem toho je, že průměrný člověk dostane do těla jen 40% živin, které tělo opravdu potřebuje pro svou regeneraci a správný chod.

·         Lidstvo ve velkém užívá nejrůznější pesticidy a další chemikálie. Půda, na které naše jídlo roste je znehodnocena a chemikálie proniknou i do samotného jídla. Obdobná situace je i s tabákem.

·         Pokud jídlo jen trochu podusíte, během krátké chvíle přichází o veškeré vitamíny a další tělu prospěšné látky. Výsledkem je, že do sebe dáváme ‚polomrtvé‘ jídlo, které je plné chemikálií.

·         Klíčem k úspěchu je organická strava – tzn. přirozené látky z přírody, důvodu k tomu je celá řada. (viz. dokument)

Nezapomentě si přepnout na lepší kvalitu ;)    (videa a následně i jídla...)

 

Malé zamyšlení na závěr:  Jak chutná malá jahoda ze zahrady a velká červená jahoda z obchodu? 

PS: jeden z úplně prvních článků na původní Svatantře :)